^ nahoru | << invitatoř | ranní chvály >> | nešpory >>

3. leden 2013

Nejsvětějšího Jména Ježíš
památka

MODLITBA SE ČTENÍM

    V. Bože, pospěš mi na pomoc.
    O. Slyš naše volání.

    Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Výkupné naše, Ježíši,
lásko i tužbo nejvyšší,
tys tvůrce všeho stvoření
a člověk věků posledních.

Jaký tě musil soucit vést,
žes naše hříchy na se vzal,
že chtěl jsi muky smrti nést,
bys její břímě z lidí sňal?

Pronikáš v žalář pekelný,
propouštíš z něho zajatce;
Vítězi slávou oděný,
po boku trůníš u Otce.

Kéž donutí tě soucit týž,
že rány vin v nás zacelíš,
nás podle slibu ušetříš
a vlídnou tváří potěšíš.

Ty sám buď naší radostí,
odměnou ve tvé věčnosti,
kéž naše sláva veškerá
jen z tebe věčně vyvěrá. Amen.

ŽALMY

    1. ant. Hospodine,náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi.

Žalm 8

   Hospodine, náš Pane, † jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, *
svou velebností převýšils nebesa!
   Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům, *
abys umlčel pomstychtivého nepřítele.
   Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
   Co je člověk, že na něho myslíš, *
co je smrtelník, že se o něho staráš?
   Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, *
ověnčils ho ctí a slávou,
   dals mu vládnout nad dílem svých rukou, *
položils mu k nohám všechno:
   ovce i veškerý dobytek, *
k tomu i polní zvířata,
   ptáky na nebi a ryby v moři, *
vše, co se hemží na stezkách moří.
   Hospodine, náš Pane, *
jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Hospodine,náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi.

    2. ant. Při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí.

Žalm 19 (18)

   Nebesa vypravují o Boží slávě *
a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.
   Den dni o tom podává zprávu, *
noc noci sděluje poučení.
   Není to slovo a nejsou to řeči, *
jejichž hlas by nebylo slyšet.
   Do celé země vychází jejich hlahol, *
až na konec světa jejich slova.
   Tam rozestřel stan pro slunce, † které vychází jako ženich ze své svatební komnaty, *
jásá jako rek, když se do běhu dává.
   Na jednom okraji nebe vychází † a obíhá až na jeho druhý okraj, *
nic se nemůže skrýt před jeho žárem.
   Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, *
Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
   Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, *
Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
   Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, *
Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
   Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, *
sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.
   I tvůj služebník si na ně dává pozor *
a velmi bedlivě je zachovává,
   kdo však pozná každé pochybení? *
Očisť mě od chyb, jež jsou mi skryty!
   Chraň svého služebníka před zpupností, *
ať mě neovládne!
   Pak budu bez úhony *
a vyvaruji se velkého hříchu.
   Nechť se ti líbí slova mých úst † i smýšlení mého srdce, *
Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí.

    3. ant. Slavte Pána, ctěte jeho jméno, pamatujte, že jeho jméno je vznešené.

Žalm 24 (23)
   Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *
svět i ti, kdo jej obývají.
   Nebo on jej založil nad moři, *
upevnil ho nad proudy vod.
   Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *
kdo smí stát na jeho svatém místě?
   Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, † jehož duše nebaží po marnosti, *
kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.
   Ten přijme požehnání od Hospodina, *
odměnu od Boha, svého spasitele.
   To je pokolení těch, kdo po něm touží, *
kdo hledají tvář Jakubova Boha.
   Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
   Kdo je ten král slávy? † Silný a mocný Hospodin, *
Hospodin udatný v boji.
   Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
   Kdo je ten král slávy? † Hospodin zástupů, *
on je král slávy!

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Slavte Pána, ctěte jeho jméno, pamatujte, že jeho jméno je vznešené.

V. Ustavičně budu velebit tvé jméno.
O. Budu je oslavovat a vyznávat.

PRVNÍ ČTENÍ

Ze Skutků apoštolů

3,1-16
Bůh oslavil svého Syna Ježíše.

    Ve tři hodiny odpoledne, v hodinu určenou k modlitbě, šli Petr a Jan nahoru do chrámu. A právě tam přinášeli jednoho muže, chromého od narození. Den co den ho posazovali k chrámové bráně zvané Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo přicházeli do chrámu. Když viděl Petra a Jana, jak chtějí vejít do chrámu, prosil je o almužnu. Petr s Janem se však na něj upřeně zadívali a vyzvali ho: »Podívej se na nás!« On tedy na ně pohleděl a čekal, že něco dostane. Ale Petr řekl: »Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!« Vzal ho za pravou ruku a zdvihl ho. V tom okamžiku mu vstoupila síla do nohou a do kotníků: vyskočil, postavil se a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil sem tam, poskakoval a chválil Boha. Všechen lid ho viděl, jak chodí a chválí Boha.
     Poznali ho, že je to ten žebrák, co sedával u Krásné brány chrámu, a byli plni úžasu a jako bez sebe nad tím, co se s ním stalo. Protože se (uzdravený chromý) držel Petra a Jana, v úžasu se k nim sběhl všechen lid do tak zvaného podloubí Šalomounova. Když to Petr viděl, promluvil k lidu: »Izraelité, proč se tomu tak divíte, nebo co na nás tak hledíte, jako bychom to udělali my vlastní mocí nebo zbožností, že tenhle člověk chodí? To Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy však jste se zřekli Svatého a Spravedlivého a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. A protože v něho věříme, dalo jeho jméno sílu tomuto člověku, kterého vidíte i znáte, a (právě) víra, která od něho pochází, úplně uzdravila tohoto nemocného před očima vás všech.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Lk 1,31; Mt 1,21

O. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.* On totiž spasí svůj lid od hříchů.
V. Bylo mu dáno jméno Ježíš, uvedené andělem dříve, než byl počat v mateřském lůně. * On totiž spasí svůj lid od hříchů.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu O věčném evangeliu od svatého Bernardina ze Sieny.

(Sermo 49, čl. 1: Opera Omnia, sv. 4, s. 495n)

Ježíš, velký základ víry, činící z nás Boží syny

    To je ono nejsvětější jméno, jež bylo starými otci tolik postrádané, s tolika úzkostmi očekávané, tolikerou neduživostí odkládané, tolika vzdechy vzývané, tolika slzami žádané, ale je milosrdně darované v čase milosti. Skryj, prosím, jméno ovládání, ať není slyšet jméno pomsty, ať je zachováno jméno spravedlnosti. Dej nám jméno milosrdenství, ať zní v mých uších jméno Ježíš, neboť tehdy je skutečně tvůj hlas sladký a tvoje tvář spanilá.
    Velkým základem víry je proto jméno Ježíš, činící z nás Boží syny. Víra katolického náboženství spočívá v poznání Ježíše Krista jako světla, on je světlem duše, dveřmi života, základem věčné spásy. Jestliže by jej někdo neměl nebo se ho vzdal, šel by jako bez světla temnotami noci a kráčel po stezkách nerozvážně s očima zavřenýma. Pokud při chápání nebeských tajemství následuje vlastní rozumnost, následuje slepého vůdce, jakkoliv by mu svítila skvělost rozumu. Podobně jako když se snaží postavit dům, a přitom zanedbává základ, nebo chce vstoupit střechou, a přitom přehlíží dveře.
    Tímto základem, světlem a dveřmi je Ježíš, on se představuje jako cesta bloudícím, ukázal všem světlo víry, podle něhož je možné neznámého Boha hledat, v hledaného uvěřit, uvěřeného dosáhnout. Ten základ podpírá církev vystavěnou v Ježíšově jménu.
    Jméno Ježíš je záře kazatelů, neboť jasnou září umožňuje zvěstovat a slyšet jeho slovo. A odkud spatřuješ v celém světě toliké, tak nenadálé a horlivé světlo víry, ne-li z hlásání Ježíše? Nepovolal nás snad jasem a lahodností jeho jména Bůh do svého podivuhodného světla? Těm, kdo jsou osvíceni a vidí v tomto světle, právem říká apoštol: Byli jste kdysi tmou, nyní jste však světlem v Pánu. Choďte jako synové světla.
    A“ jméno slavné, jméno milostivé, jméno láskyplné a mocné! Pro tebe jsou odlehčeny viny, pro tebe jsou přemoženi nepřátelé, pro tebe jsou nemocní osvobozeni, pro tebe jsou trpěliví v protivenstvích posíleni a potěšeni!  Ty jsi odměnou věřících, ty jsi učitelem kazatelů, ty jsi posilou pracujících, ty jsi vzpruhou vyčerpaných!
    Tvým planoucím nadšením a žárem se rozněcují touhy, jsou vyplněny snažné prosby, opojeny jsou duše kontemplujících a pro tebe jsou oslaveni v nebeské slávě všichni, kdo zvítězili! Pro své nejsvětější jméno nám dej, nejsladší Ježíši, kralovat spolu s nimi.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 5,12; 89 (88),16

O. Ať se veselí všichni, kdo doufají v tebe, Pane, ať jásají bez přestání. Chraň je, ať se radují v tobě, * kdo milují tvé Jméno.
V. Chodí, Pane, v záři tvé tváře a v tvém jménu jásají ustavičně, * kdo milují tvé jméno

MODLITBA

    Modleme se.
Bože, tys ustanovil svého jednorozeného Syna Spasitelem lidstva a přikázals ho nazývat jménem Ježíš; dej nám, prosíme, abychom se v nebi těšili z patření na toho, jehož svaté jméno na zemi uctíváme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

    Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

^ nahoru | << invitatoř | ranní chvály >> | nešpory >>