nahoru | ranní chvály | nešpory

12. ledna

Sv. Bernarda z Corleone, řeholníka
památka


Bernard (Filip Latini) se narodil roku 1605 v Corleone na Sicílii. Jako člen městské milice a františkánský terciář se věnoval skutkům lásky a službě chudým, nemocným a utlačovaným. Pak roku 1632 vstoupil ke kapucínům, kde se vyznačoval velkou horlivostí. Snažil se důsledně žít podle řehole a stále více se připodobňovat Kristu, kterého se snažil následovat hrdinským stupněm lásky a přísným pokáním. Zemřel v Palermu roku 1667. Za blahoslaveného jej prohlásil Klement XII. 15. května 1768, za svatého Jan Pavel II. 10. června 2001.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

MODLITBA SE ČTENÍM
    V. Bože, pospěš mi na pomoc.
    O. Slyš naše volání.

    Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání sv. Bonaventury, biskupa.

De sancto Andrea apostolo, Sermo 1: Opera Omnia, sv. 7, s. 463-470)

Konejme pokání a trpme s Kristem.

    Ač byl kříž sám o sobě strašný, a to hlavně před tím, než Kristus trpěl, přece se po něm má toužit, protože oživuje. Všichni si přejí věčný život a touží po něm. Nenajde se žádný ničema, který by neřekl, že po něm touží a přeje si jej. Špatní si jej však přejí nebo po něm touží nesprávně, protože jej chtějí mít se svými neřestmi, se svými hanebnými hříchy.
    Tudy nevede cesta k věčnému životu, nejmilejší, nýbrž přes Kristův most: skrze kříž, bojem a vítězstvím nad nepřáteli. Kříž totiž navenek vzbuzuje hrůzu, ale vnitřně je žádoucí, protože pohlížíme-li naň jen ze stránky vnější, jeví se jako nástroj smrti, kdo však hledí na tajemství kříže vnitřním zrakem, jeví se mu jako strom života kvůli Tomu, který na něm visel. Poněvadž je pramenem života, uděluje život tím, že vlévá milost. V listě Římanům je psáno: Odplata za hřích je smrt, dar Boží však je věčný život1. Stává se stromem oživující milosti, jímž jsme obnovováni v Kristu, zavlažením milostí pokání. Jaký je to strom, který má schopnost navrátit uschlému člověku svěžest a zemřelému život? Je to strom Kristova kříže. Proč trpěl Syn Boží kvůli lidem a ne kvůli andělům? Protože člověk je schopen přijmout kajícnost, anděl však ne. Člověk totiž je oním stromem, který vyrůstá, je-li zavlažován vodou milosti pokání.
    Protože je tedy kříž stromem oživující milosti, a protože my jsme již tolikrát svými hříchy zemřeli, tužme po tomto stromě, čiňme pokání a trpme s Kristem. Protože tedy Kristus prošel tělesným utrpením, ozbrojte se i vy takovým smýšlením2 říká Petr. Nebudeme-li konat pokání, nevím, jak budeme moci obstát na soudu. Chceš-li tedy přinášet duchovní ovoce, je třeba, abys tělesně zemřel. U Jana to říká Kristus: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek3. Chceme-li tedy mít ovoce stromu života s Kristem, který zemřel na kříži, musíme spolu s ním být ukřižováni, abychom mohli přinášet duchovní ovoce.
    Milovaní, kdo chce najít Pána, najde jej na kříži. A proto, kdo opouští kříž, opouští také Pána. A kdo hoří touhou po kříži a po Pánu, právě tam Jej nalezne. Nenalezne Jej prázdného, nýbrž plného milosti.

1Řím 6,23. 21 Petr 4,1. 3Jan 12,24.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Řím 12,1-2

O. Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! * To ať je vaše duchovní bohoslužba.
V. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé. * To ať je vaše duchovní bohoslužba.

MODLITBA

    Modleme se.

nahoru | ranní chvály | nešpory