nahoru

30. ledna

Sv. Hyacinty Mariscotti, panny
památka


Hyacinta se narodila ve vznešené římské rodině roku 1585 blízko Viterba. Mezi sestry 3. řádu vstoupila jako mladá žena (1605) a nějakou dobu špatně plnila řeholní zvyky. Teprve po těžké nemoci, z které se uzdravila, změnila svůj život. Pak umrtvovala přísným pokáním tělo a horlivě se snažila konat skutky lásky. Bůh ji vyznamenal nebeskými charismaty. Zemřela ve Viterbu 30. ledna 1640, svatořečil ji papež Pius VII. roku 1807.

Společné texty o pannách.

MODLITBA SE ČTENÍM
    V. Bože, pospěš mi na pomoc.
    O. Slyš naše volání.

    Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu žalmů od svatého Jana Zlatoústého, biskupa

(Expositio in Psalmum VI: Collectio Ss. Ecclesiae Patrum, sv. 3, s. 73; De poenitentia, sv. 21, s. 581)
Konejme pokání, je jako lék, který zničí naše hříchy

    To je plod kajícnosti, tento dar slz. Mysl, která je jím uchvácena, není již držena žádnou žádostivostí. Tak to dělejme i my. Vždyť kdyby byl někdo obdařen třeba i královskou důstojností a nás trýznil, pohrdneme jeho přátelstvím. Nic totiž nečiní muže bezvýznamnějším, i kdyby to byl sám král, než to, že je oddán neřesti. Jakkoli by vynikal silou, není ničím, má vznešenost pouhého zajatce. Neboť Pán vyslyšel mé hlasité naříkání. Není řečeno jen: Vyslechl můj hlas - nýbrž: Hlas mého naříkání. Pozoruj, jak rozvážně a obsažně pronáší svá slova - »hlas« a »naříkání«. Nemá na mysli jen sílu hlasu, ale samotný vznět duše a »naříkání« - ne jako pláč, který by vyvěral z očí, ale takový, který vychází z duše. Neboť ten, kdo usiluje o kajícnost, je vyslyšen od Boha a dosáhne slavně tohoto dobra, odstraní-li způsoby nepoctivců. Ať se všichni moji nepřátelé zastydí, ať se vyděsí, ať se kvapně odklidí v hanbě!1
    Takováto modlitba je velmi užitečná, neboť je v ní stud za zlo a útěk před ním. Kdo totiž utíká od zlého a stydí se za ně, toho nepravosti mizí. Nestačí »vyděsit se«. Když totiž spatříme člověka ve spěchu běžet přes strmé vrcholky, zadržíme ho, aby neběžel, a řekneme mu: Člověče, kam se to řítíš? Běžíš do záhuby, která je před tebou, a tak ho přivedeme zpět. Podobně by zahynul splašený kůň, kdyby ho někdo rychle nezadržel.
    Tak rozvážně konejme pokání, bratři a sestry, přijímejme je jako prostředek ke spáse, jako lék, který zničí naše hříchy. Vždyť pokání není to, co se mluví slovy, ale to, co stvrzujeme svými skutky. Pokání odstraňuje z vlastního nitra srdce skvrnu bezbožnosti. Neboť: Umyjte se čistě, praví prorok, odstraňte své špatné skutky pryč z mých očí!2 Co chce říci tato nadměrnost výrazů? Odstraňte své špatné skutky! - zda to není dost, aby bylo řečeno vše? Proč se dodává: pryč z mých očí? Nuže proto, že lidské oko vidí jinak než oko Boží. Člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce.3 Chce tedy říci, abyste nezkazili pokání povrchností, ale ukažte pravé plody pokání před zkoumavým pohledem jeho očí, které vidí, co je skryté.

lŽl 6,11. 2Iz 1,16. 31 Sam16,7.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Kor 7, 34; srov. Žl 73 (72), 26

O. Panna se stará o věci Páně, * aby byla svatá na těle i na duši.
V. Bůh je navždy skála jejího srdce a její podíl,* aby byla svatá na těle i na duši.

MODLITBA

    Modleme se.
ože, působením tvé milosti se svatá Hyacinta, zapálená ohněm lásky k tobě, stala vzorem stálého umrtvování; na její přímluvu nauč i nás oplakávat své hříchy a vytrvat v lásce k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

nahoru