nahoru

9. února

bl. Leopolda z Alpandeire, řeholníka


Francisco Tomás de San Juan Bautista Márquez Sánchez se narodil se 24. června 1864 v obci Alpandeire v provincii Málaga ve Španělsku. Kapucínský hábit a jméno Leopold přijal až ve středním věku. Více než půl století žil v Granadě, chodil po almužně jak pro konvent tak pro misie a zároveň rozdával duchovní almužny povzbuzováním, radou a příkladem strohého a čistého života. S mimořádnou vírou a zbožností se modlíval tři zdrávasy za všechny, kteří se k němu utíkali a o něco ho prosili. Po dlouhé nemoci, během které ještě více zazářily jeho ctnosti, svatě zemřel v Granadě 9. února 1956.

Společné texty o svatých: o řeholnících nebo o svatých, kteří vynikali milosrdnými skutky.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu sv. Bonaventury, biskupa, De perfecta paupertate

(Opera XIII, Opuscula Mystica, Edit. Latina Quaracchi [Edit. Minor, 1965], Città Nuova Editrice, 1992, pp. 335-341)

Dokonalá chudoba.

    Ctnost chudoby je natolik nutná k tomu, aby někdo dosáhl dokonalosti, že bez ní nikdo vůbec nemůže být dokonalý, jak o tom svědčí Pán, který praví v evangeliu: Chceš-li být dokonalým, běž, prodej všechno, co máš, a rozdej to chudým. Jelikož souhrn evangelní dokonalosti spočívá ve vznešenosti chudoby, ať nikdo nevěří tomu, že dosáhl vrcholu dokonalosti, dokud se nestal dokonalým následovníkem evangelní chudoby. Hugo od sv. Viktora praví: „Ať už najdeme u řeholníků jakýkoliv stupeň dokonalosti, nepovažujme ho za plně dokonalý, pokud není milována chudoba.“
     Je dvojí, co musí pohnout každého řeholníka i každého člověka k tomu, aby si zamiloval chudobu. Tím prvním je Boží příklad, který je dokonalý; tím druhým je Boží příslib, který je neocenitelný.
    Pravím, že to první, co musí pohnout k tomu, abychom si zamilovali chudobu, je láska a příklad našeho Pána Ježíše Krista. On se jako chudý narodil, jako chudý žil a jako chudý zemřel.
     Při svém narození byl náš Pán Ježíš Kristus tak chudý, že neměl ani oděv ani obydlí ani stravu, neboť za obydlí mu sloužila stáj, za oděv měl ubohé plátno a za pokrm panenské mléko. Proto apoštol Pavel, když uvažoval o chudobě, s povzdechem zvolal ke Korinťanům: Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. A Blažený Bernard praví: „V nebi byla věčná hojnost všeho dobra, ale chudobu byste v něm nenašli. Na zemi však byla veškerá hojnost tohoto druhu a člověk neznal její cenu. Syn Boží po ní tak zatoužil, že sestoupil, aby si ji vybral pro sebe a tím, jak si ji váží, nám ukázal její cenu.“
     Náš Pán Ježíš Kristus nám dal sám sebe za příklad chudoby, když byl na zemi. Natolik byl chudý, že neměl žádný příbytek, ale se svými apoštoly často nocoval mimo města a vesnice. Proto říká evangelista Marek: Rozhlédl se po všem, a protože už bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betánie. A Matouš praví: Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.
    Pán andělů byl chudý nejen, když se narodil, byl chudý nejen, když žil, ale aby se nezřekl lásky k chudobě, byl nejchudší, i když umíral. Ó vy všichni, kdo jste si zvolili chudobu, přijďte a pohleďte, jak chudým se pro nás stal tento bohatý Král nebe v hodině své smrti! Byl svlečen a zbaven všeho, co měl. Byl totiž vskutku svlečen ze svých šatů, když si rozdělili jeho šaty a o jeho oděv losovali. Byl také svlečen z těla i z duše, když v jeho hořkém smrtelném utrpení byla jeho duše vypuzena z těla. Byl také svlečen ze své božské slávy, když ho neoslavovali jako Boha, ale jednali s ním jako se zločincem. Blažený Bernard se zmiňuje o příkladu tak veliké chudoby, když praví: „Pohleďte na chudého Krista, který se narodil bez obydlí, ležel v jeslích mezi volem a oslem, zavinut byl prostým plátnem, prchal do Egypta, seděl na oslu a nahý visel na popravišti.“
     To druhé, co tě musí pohnout k tomu, aby sis zamiloval chudobu, je božské přislíbení, které je nedocenitelné. Dobrý Pane Ježíši, ve všem bohatý, kdo by mohl vhodným slovem vyjádřit, srdcem pochopit, rukou popsat onu nebeskou slávu, kterou jsi přislíbil dát svým chudým? Oni tím, že si dobrovolně zvolili chudobu, si zasloužili „být s Pánem slávy“, zasloužili si vstoupit do moci Páně, do onoho věčného svatostánku, do oněch příbytků světla. Oni si zasloužili stát se občany onoho města, jehož tvůrcem a zakladatelem je Bůh. Vždyť ty jsi jim svými ústy požehnal, když jsi pravil: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Vždyť není jiné království nebeské, Pane Ježíši Kriste, než ty sám, ty jenž jsi Král králů a Pán pánů. Ty sám budeš jejich odměnou a radostí. Z tebe budou žít, z tebe se budou radovat, z tebe se budou sytit. Chudí tedy budou jíst a nasytí se a budou chválit Pána ti, kdo ho hledají, a jejich srdce budou žít na věky věků. Amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Ef 5,8-9; Mt 5,14.16

O. Jste světlem v Pánu, žijte jako děti světla * Ovoce toho světla totiž spočívá ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.
V. Vy jste světlo světa. Tak ať vaše světlo svítí lidem. * Ovoce toho světla totiž spočívá ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.

MODLITBA

    Modleme se.
Bože, milosrdný Otče, ty jsi povolal blahoslaveného Leopolda, aby následoval tvého Syna Ježíše Krista cestou pokory, chudoby a lásky ke kříži; dej i nám, abychom napodobovali jeho ctnosti a mohli tak spolu s ním zasednout k hostině v nebeském království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

nahoru