nahoru | invitatoř | ranní chvály | hbd | nešpory

24. duben

Sv. Fidela ze Sigmaringy, kněze a mučedníka
svátek

MODLITBA SE ČTENÍM

    V. Bože, pospěš mi na pomoc.
    O. Slyš naše volání.

    Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS
(Upraveno podle V. Renče)

Ty Králi mučedníků svých,
koruno vyznávajících,
ty vedeš v říši nadhvězdnou,
kdo světskou slávou pohrdnou.

My vzpomínáme v dnešní den,
jak světec, moudrý v soudu svém,
světského úřadu se vzdal,
by přímluvcem se v Bohu stal.


Přijímá kapucínský šat,
též novým jménem chce se zvát,
dle jména svého věrně žít,
vždy připraven i na smrt jít.

Kázání jeho žhavý vzlet
navrací mnohé k církvi zpět
a modlitba a přísný půst
pomáhá církvi znovu růst.

Pro jeho příklad rač nám dát
ve víře své vždy pevně stát
s věrností, jež se nevzdává,
ač hrozí jí smrt krvavá.

To uděl, Otče přesvatý
se Synem stejné podstaty
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas.

ŽALMY

    1. ant. Ubožák zavolal a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech. Aleluja.

Žalm 35 (34),1-2.36.9-79.22-23.27-28
Bůh zachraňuje pronásledovaného

Sešli se ... a usnesli se, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26,3.4)

I (1-2.36.9-12)

   Oboř se, Hospodine, na mé protivníky, *
bojuj s těmi, kteří proti mně brojí.
   Uchop štít a pavézu, +
povstaň mi na pomoc! *
Řekni mé duši: »Já jsem tvá spása!«

   Má duše zajásá Hospodinu, *
radovat se bude pro jeho pomoc.
   Ze všech svých sil budu volat: *
Hospodine, kdo se ti vyrovná?
   Vysvobozuješ chudáka z moci silnějšího, *
nebohého ubožáka z lupičovy ruky.«
   Vystoupili nespravedliví svědci, *
ptali se mě na to, co nevím.
   Za dobré zlým se mi odměnili *
tím, že mě opustili.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Ubožák zavolal a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech. Aleluja.

    2. ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí. Aleluja.

II (13-16)

   Vždyť já, když oni churavěli, oděl se kajícím rouchem,+
postem se trýznil, *
modlitbou obíral v nitru,
   jako k příteli, jako k bratru se choval, *
skleslý byl smutkem, jak bych nad matkou truchlil.

   Ale když já jsem klopýtl, měli radost a srotili se, *
srotili se proti mně a bili mě znenadání.
   Drásali mě bez přestání, +
tupili, posmívali se mi, *
skřípali proti mně zuby.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí.

    3. ant. Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, v zástupech lidu budu tě chválit. Aleluja.

III (17-19.22-23.27-28)

   Pane, jak dlouho budeš přihlížet? +
Od řvoucích zvířat vysvoboď mou duši, *
od lvů můj život.
   Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, *
v zástupech lidu budu tě chválit.

   Ať se nade mnou neradují moji nespravedliví nepřátelé, *
nechť škodolibě nemžourají, kdo mě nenávidí bez příčiny!
   Viděl jsi to, Hospodine, nemlč, *
Pane, nevzdaluj se ode mě!
   Probuď se, procitni a zachraň mě, *
Bože můj a Pane, ujmi se mě!

   Nechť jásají a plesají, kdo přejí mé spravedlivé věci, *
ať mohou stále říkat: Buď veleben Hospodin, on přeje vše nejlepší svému služebníku.
   Můj jazyk bude oslavovat tvou spravedlnost, *
stále hlásat tvou chválu.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, v zástupech lidu budu tě chválit. Aleluja.

V. Mnozí mě stíhají a tísní, aleluja,
O. od tvých přikázání neustoupím, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům

3,8-16
Všecko považuji za škodu, abych mohl získat Krista

Všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním  nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá (zachováváním) Zákona, ale tu, (která se dává) tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která (přichází) od Boha a (spočívá) na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, (jak doufám), dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. (Tím neříkám), že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři (a sestry), já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno (mi jde): nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše. Tak tedy máme smýšlet my všichni, kdo jsme dokonalí. A smýšlite-li v té věci jinak, i to vám Bůh ukáže v pravém světle. Jenom (je třeba), abychom v tom, k čemu jsme už dospěli, šli přímým směrem stejně dále.
 

ZPĚV PO ČTENÍ

2 Tim 4,7-8

O.Dobrý boj jsem bojoval * svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Aleluja.
V.Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. * Svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z oslavné řeči papeže Benedikta XIV.

Muž podle jména i skutkem věrný (Fidelis)

    Papež Benedikt XIV. oslavil svatého Fidela, obhájce katolické víry, těmito slovy:
    »V plnosti své lásky usiloval o to, co přinášelo úlevu a pomoc bližním. Všechny neštěstím stižené zahrnoval do své otcovské péče a početné zástupy chudých vydržoval z almužen posbíraných ze všech stran. Sirotkům a vdovám ulehčoval jejich osamělost tím, že jim zjednával přispění mocných a urozených. Podle svých možností neustále poskytoval veškerou duchovní i tělesnou útěchu vězňům, horlivě navštěvoval nemocné, posiloval je, smiřoval je s Bohem a vyzbrojoval je k poslednímu zápasu. V tom si získal nejhojnější zásluhy, když rakouské vojsko tábořící v rétském kraji bylo skoro celé zachváceno epidemií a bídně podléhalo slabosti a smrti.«
    Zároveň s těmito skutky lásky vynikal Fidelis – muž podle jména i skutkem věrný – horlivým obhajováním katolické víry. Neúnavně ji hlásal a několik dní předtím, než ji stvrdil svou krví, zanechal v posledním kázání jako závěť tato slova:
    »Katolická víro, jak jsi stálá, jak jsi pevná, jaké máš hluboké kořeny, jak jsi dobře postavená na pevné skále!1 Nebe i země pominou, ale ty nikdy nemůžeš pominout. Celý svět od počátku se ti stavěl na odpor, ale tys byla mocnější a všechny přemohla. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.2 Ta podmanila mocné krále Kristově vládě, ta uvedla národy v poslušnost Kristu.
    Co vedlo svaté apoštoly a mučedníky, že podstoupili tvrdý zápas a nejkrutější tresty, ne-li víra, zvláště víra ve vzkříšení? Co vedlo poustevníky, že opovrhli rozkošemi, pohrdli poctami, pošlapali bohatství a vedli panický život na poušti, ne-li živá víra?
    Co vede i dnes pravé Kristovy ctitele, že se zříkají pohodlí, vzdávají se toho, co je příjemné, berou na sebe to, co je těžké, a snášejí námahy?
    Živá víra, která se projevuje láskou,3 ta vede k tomu, že se v naději na budoucí dobra zříkáme dober přítomných a přítomné vyměňujeme za budoucí.«
1Srov. Mt 7, 25.  21 Jan 5, 4  3Gal 5, 6.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
O. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. * Teď už mě čeká věnec spravedlnosti. Aleluja.
V. Všecko považuji za škodu ve srovnání s poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. * Teď už mě čeká věnec spravedlnosti. Aleluja.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

    Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
    Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
    Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
    všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
    Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
    Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.

    Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
    chválí tě *
velký počet proroků,
    vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
    a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
    neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
    úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
    božský Utěšiteli, *
Duchu svatý.

    Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
    abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
    zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
    sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
    Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
    přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
    dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

*    Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
    Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
    Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
    Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
    Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
    Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

    Modleme se.
Otče, svému knězi, svatému Fidelovi, který planul horlivou láskou, jsi dal milost, aby svou krví stvrdil poslání hlásat evangelium; na jeho přímluvu dej i nám, abychom byli zakořeněni a ukotveni v lásce Kristově, a tak poznávali slávu vzkříšeného Pána. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

    Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání
Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

nahoru | invitatoř | ranní chvály | hbd | nešpory