nahoru | invitatoř | ranní chvály | hbd | nešpory

18. květen

Sv. Felixe z Cantalice, řeholníka
svátek

MODLITBA SE ČTENÍM

    V. Bože, pospěš mi na pomoc.
    O. Slyš naše volání.

    Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Felix hned v mládí, bez poskvrny čistém,
chtěl s Františkem jít za chudičkým Kristem.
Rozhodl se žít pokorně a tiše
jen pro Ježíše.

V šlépějích Otce kráčel vytrvale,
pokornou práci konal k Boží chvále.
Svatý žár lásky stále v sobě sytil,
jak slunce svítil.

V něm oko srdce nad čistotou bdělo,
nástrojem kříže podmanil si tělo.
Bez spánku trávil noci na modlitbách,
vyslyšen v slzách.

S upřímnou duší trpěl se smutnými,
sílu jim vléval slovy útěšnými.
K pomoci padlým vztahoval své dlaně
vždy požehnané.

Ty, chloubo nebe, i všech, kdo jsou tvoji!
Vypros nám mírnost, vlídnost v našem boji,
vnímavé srdce k těm, kdo tonou v bolu.
Prosíme spolu.

Bud sláva Otci, též i jedinému
věčnému Synu, od něj zplozenému,
i tobě, Duchu, jenž jsi s nimi věčný
Bůh nekonečný. Amen.

ŽALMY

    1. ant. Blaze tomu, kdo má zalíbení a potěšení ve svatých slovech a skutcích Páně.(V době velikonoční: Aleluja.)

Žalm 1
Cesta spravedlivých a hříšných

Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z II. století)

   Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, +
nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, *
a nezasedá ve shromáždění rouhačů,
   ale má zalíbení v Hospodinově zákoně *
a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.

   Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, *
a ve svůj čas přináší ovoce.
   Listí mu nevadne *
a daří se mu vše, co koná.

   Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: *
jsou jako pleva rozvátá větrem.
   Proto neobstojí bezbožní na soudu *
ani hříšní ve shromáždění spravedlivých,
   vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, *
ale cesta bezbožných skončí záhubou.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Blaze tomu, kdo má zalíbení a potěšení ve svatých slovech a skutcích Páně.(V době velikonoční: Aleluja.)

    2. ant. Čistá a svatá prostota zahanbuje moudrost světa a těla.(V době velikonoční: Aleluja.)

Žalm 12 (11)
Prosba o pomoc proti zpupným

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

   Pomoz, Hospodine, zbožných ubývá, *
mezi lidmi se vytrácí věrnost.
   Klamou se navzájem falešnými slovy, *
hovoří úlisným rtem, dvojakým srdcem.

   Nechť Hospodin zničí každý úlisný ret, *
jazyk, který chlubivě mluví,
   ty, kteří říkají: »Naše síla je v jazyku, *
rty máme k vlastnímu prospěchu; kdo je náš pán?«

   »Pro útisk ubohých, sténání chudých +
už povstanu, praví Hospodin, *
spásu dám tomu, kdo po ní touží.«
   Hospodinovy výroky jsou upřímná slova, *
ryzí stříbro, zbavené hlíny, sedmkrát tříbené.

   Ty nás, Hospodine, ochráníš *
a zachováš navždy před tímto pokolením.
   Kolem se toulají bezbožníci, *
vyvyšují se nejhorší z lidí.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Čistá a svatá prostota zahanbuje moudrost světa a těla. (V době velikonoční: Aleluja.)

    3. ant. Blahoslavení tvůrci pokoje, blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. (V době velikonoční: Aleluja.)

Žalm 24 (23)
Pán vstupuje do své svatyně

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

   Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *
svět i ti, kdo jej obývají.
   Neboť on jej založil nad moři, *
upevnil ho nad proudy vod.

   Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *
kdo smí stát na jeho svatém místě?
   Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, +
jehož duše nebaží po marnosti, *
kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.
   Ten přijme požehnání od Hospodina, *
odměnu od Boha, svého spasitele.
   To je pokolení těch, kdo po něm touží, *
kdo hledají tvář Jakubova Boha.

   Zdvihněte, brány, své klenby, +
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
   Kdo je ten král slávy? +
Silný a mocný Hospodin, *
Hospodin udatný v boji.

   Zdvihněte, brány, své klenby, +
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
   Kdo je ten král slávy? +
Hospodin zástupů, *
on je král slávy!

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Blahoslavení tvůrci pokoje, blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. (V době velikonoční: Aleluja.)

V. Pán vedl spravedlivého po přímých stezkách. (V době velikonoční: Aleluja.)
O. A ukázal mu Boží království. (V době velikonoční: Aleluja.)

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

1,17-31
Bůh vyvolil ty, kteří jsou v očích světa bezmocní, aby zahanbil ty, kdo mají moc

     Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc.
     Stojí totiž v Písmu: Způsobím, že k ničemu nebude moudrost moudrých a že vezme za své chytrost chytrých. A kampak se poděli mudrci? Kampak znalci Zákona? Kam světští myslitelé? Neukázal Bůh, jak pošetilá je lidská moudrost?
     A protože svět pro samou »moudrost« nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání »pošetilým« kázáním. Židé si totiž přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Nebol »pošetilá« Boží věc je moudřejší než lidé a »slabá« Boží věc je silnější než lidé.
     Jen se podívejte, bratři (a sestry), komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých (lidí) podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou »něco«, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako (dárce) moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmu:
     Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Mdr 6,12

O. Moudrost září * a nevadne. (V době velikonoční: Aleluja.)
V. Dává se nalézt těm, kdo ji hledají, * a nevadne. (V době velikonoční: Aleluja.)

DRUHÉ ČTENÍ

Z Nepotvrzené řehole svatého Františka

(Františkánské prameny I, Spisy sv. Františka a sv. Kláry, a cura di B. Štivar, Ottobre 12, Velehrad 2001, NepŘeh 17,5-19; s. 39)

Láska k pokoře, trpělivosti a prostotě

    Proto snažně prosím v lásce, kterou je Bůh1, všechny své bratry, ať kážou, modlí se nebo pracují, a to jak kleriky, tak laiky, aby se ve všem snažiti být pokorní, aby se nechlubili ani se sami ze sebe neradovali ani se vnitřně nenadýmali pro dobrá slova či skutky, ani pro žádné dobro, které někdy Bůh koná nebo říká nebo působí v nich a skrze ně, podle toho, co říká Pán: Ale nechtějte se ani tak radovat z toho, že se vám podrobují duchové2. A buďme si pevně vědomi toho, že nám patří pouze neřesti a hříchy. A více se máme radovat, když se octneme ve všelijakých zkouškách3 a když na tomto světě pro život věčný vydržíme jakékoliv úzkosti a trápení duše i těla.
    My všichni, bratři, si tedy dejme pozor na každou pýchu a marnou slávu; vyvarujme se moudrosti tohoto světa a rozumnosti těla4. Duch tělesnosti totiž chce a moc se snaží o to, aby měl slova, ale málo (se snaží) o skutky. Nehledá vnitřní a duchovní zbožnost a svatost, ale chce a touží mít zbožnost a svatost, která by se navenek projevovala před lidmi. To jsou ti, o kterých Pán říká: Amen, pravím vám, už dostali svou odměnu5
    Duch Páně však chce, aby tělo bylo umrtvené a přehlížené, bezcenné a opovrhované. A snaží se o pokoru, trpělivost, čistotu, prostotu a pravý pokoj ducha. A vždy a nade všechno touží po bázni Boží, po božské moudrosti a po božské lásce Otce i Syna i Ducha Svatého6.
    A všechna dobra připisujme nejvyššímu a svrchovanému Pánu Bohu, uznávejme, že všechna dobra náleží jemu, a za všechno vzdávejme díky tomu, od něhož všechna dobra pocházejí. A on sám, nejvyšší a svrchovaný, jediný pravý Bůh, ať má, jemu ať jsou vzdávány a on ať přijímá všechny pocty a úctu, všechny chvály a dobrořečení, všechny díky a slávu7, ten, jemuž náleží každé dobro, který jediný je dobrý8.
    Kdykoliv pak vidíme nebo slyšíme, že (někdo) říká nebo koná zlo nebo se rouhá Bohu, dobrořečme a dobře čiňme a chvalme Boha, který je velebený na věky9.

1 Srov. 1 Jan 4, 16. 2 Srov. Lk 10, 20; Srov. Jak 1, 2. 3 Srov. Mt 6, 2. 4 Srov. Řím 8, 6. 5 Srov. Mt 6, 2. 6 Srov. Mt 28, 19. 7 Srov. Zj 5, 12. 8 Srov. Lk 18, 19. 9 Srov. Řím l, 25.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Kol 3,17; 1 Kor 1,25

O. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. * Pane a Bože, v prostotě svého srdce jsem ti nabídl všechno. (V době velikonoční: Aleluja)
V. Neboť »pošetilá« Boží věc je moudřejší než lidé a »slabá« Boží věc je silnější než lidé. * Pane a Bože, v prostotě svého srdce jsem ti nabídl všechno. (V době velikonoční: Aleluja)

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

    Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
    Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
    Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
    všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
    Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
    Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.

    Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
    chválí tě *
velký počet proroků,
    vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
    a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
    neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
    úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
    božský Utěšiteli, *
Duchu svatý.

    Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
    abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
    zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
    sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
    Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
    přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
    dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

*    Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
    Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
    Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
    Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
    Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
    Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

    Modleme se.
Bože, tys dal církvi a serafínské rodině svatého Felixe za příkladný vzor evangelní prostoty a zasvěceného života ke tvé chvále; dej, abychom následovali jeho příklad a s radostní hledali a nade vše milovali Krista. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

    Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání
Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

nahoru | invitatoř | ranní chvály | hbd | nešpory