nahoru | četba | ranní chvály | nešpory

20. květen

Sv. Bernardina ze Sieny, kněze
památka


Bernardin Albizzeschi se narodil roku 1380 v Massa Marittima u Sieny ve střední Itálii. Po humanitních studiích a po uzdravení z nemoci, kterou byl postižen při ošetřování nemocných morem (1400), vstoupil do františkánského řádu (1402). Stal se knězem 1404, zvláště v letech 1418-29 proslul jako vynikající lidový kazatel, nejdříve v Toskánsku, potom po celé Itálii. Od něj určitým způsobem čerpali snad všichni velcí mendikantští kazatelé té doby. Důležitým bodem jeho promluv bylo nové rozhodnutí se pro Krista, což spojil s šířením úcty k jménu Ježíš a jeho spásnému působení. Pro snadnější pochopení nechal zobrazit emblém tzv. bernardinského slunce se zkratkou IHS či yhs, který se brzy rozšířil po Itálii a potom i do dalších zemí. Několikrát byl nařčen z hereze, ale vždy byla prokázána jeho nevina. Zachovala se řada jeho kázání v latině a kázání v lidovém jazyce. Jako šiřitel observantské reformy řádu je nazýván jedním ze čtyř »sloupů observance«, která se také díky němu stala otevřenější pro vzdělání, veřejné působení, kázání. Zakládal chudé konventy, které v tomto smyslu také vedl. Zemřel 20. května 1444 v Aquile a díky velkému úsilí svého přítele Jana Kapistrána byl svatořečen už během Svatého roku 1450 papežem Mikulášem V. dne 24. května. Ihned poté při své misi v našich zemích Kapistrán v letech 1451-54 šířil úctu k tomuto světci a zakládal konventy, kostely a kaple jemu zasvěcené (Brno, Olomouc aj.). Byl původním patronem české observantské provincie, později se jím stal sv. Václav.

Společné texty o duchovních pastýřích (o řeholnících).

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

V. Pane, otevři mé rty.
O. A má ústa tě budou chválit.

Žalm 95 (94)
Výzva k chválení Boha

Povzbuzujte se navzájem den co den, pokud ještě trvá ono „dnes“. (Žid 3,13)

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu; on ukazuje svou slávu na svých svatých. (V době velikonoční: Aleluja.)

    Pojďme, jásejme Hospodinu, *
oslavujme Skálu své spásy,
    předstupme před něho s chvalozpěvy *
a písněmi mu zajásejme!

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu; on ukazuje svou slávu na svých svatých. (V době velikonoční: Aleluja.)

    Neboť veliký Bůh je Hospodin *
a veliký Král nade všemi bohy.
    V jeho ruce jsou hlubiny země *
a jemu patří výšiny hor.
    Jeho je moře, vždyť on je učinil, *
i souš, kterou zhnětly jeho ruce.

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu; on ukazuje svou slávu na svých svatých. (V době velikonoční: Aleluja.)

    Pojďme, padněme, klaňme se, *
poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem!
    Neboť on je náš Bůh *
a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu; on ukazuje svou slávu na svých svatých. (V době velikonoční: Aleluja.)

    Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: +
»Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, *
jako tehdy v Masse na poušti,
    kde mě dráždili vaši otcové, *
zkoušeli mě, ač viděli mé činy.

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu; on ukazuje svou slávu na svých svatých. (V době velikonoční: Aleluja.)

    Čtyřicet let mi bylo protivné ono pokolení; +
řekl jsem: Je to lid, který bloudí v srdci, *
nepoznali mé cesty.
    Proto jsem přísahal ve svém hněvu: *
Nepřijdou na místo mého klidu!«

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu; on ukazuje svou slávu na svých svatých. (V době velikonoční: Aleluja.)

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu; on ukazuje svou slávu na svých svatých. (V době velikonoční: Aleluja.)

nahoru | četba | ranní chvály | nešpory