nahoru | ranní chvály | nešpory

2. červen

Sv. Felixe z Nicosie, řeholníka
památka


Felix, rodným jménem Giacomo Antonio Amoruso, se narodil v Nicosii na Sicílii 5. listopadu 1715. Do Řádu menších bratří kapucínů byl přijat 10. října 1745. Vyznačoval se velikou horlivostí v zachovávání přísné chudoby, hrdinskou statečností a láskou k nemocným a vězněným. Zemřel v Nicosii 31. května 1787 a 23. října 2005 jej papež Benedikt XVI. prohlásil za svatého.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

MODLITBA SE ČTENÍM

    V. Bože, pospěš mi na pomoc.
    O. Slyš naše volání.

    Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů svatého Bonaventury, biskupa

(Epistula continentes XXV memoralia, prol. 3-6: Opera Omnia, sv. 8, s. 491-492)

Vezměte na sebe mé jho a naleznete odpočinutí pro svou duši

     Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.1 O Pane, po kom toužíš? Proč voláš? Co máš s námi společného? Tvé slovo je vskutku slovem soucitu: Pojďte ke mně, praví, a já vás občerstvím. Ó nesmírná dobroto našeho Boha, ó nezměrná lásko! Kdy kdo učinil něco takového? Kdo kdy slyšel či viděl něco takového?2 Hle, zve nepřátele, pobízí viníky, přitahuje nehodné. Pojďte, praví, učte se ode mě, vezměte na sebe mé jho a naleznete pro své duše odpočinek.3 Ó jak sladká, jak něžná, jak zbožšťující slova, ostřejší než každý dvojsečný meč, slova, která rozjasňují hlubiny lidského srdce a překypujíce sladkostí pronikají až k rozdělení duše a ducha4!
     Probuď se tedy, křesťanská duše, abys milovala tak velikou dobrotu, abys ochutnala tak skvělou sladkost a ucítila vůni nesmírné něžnosti. Kdo nemá pro toto cit, je jistě nemocen, odloučen a blízko smrti. Prosím tě, křesťanská duše, roznět se, občerstvi se a obměkči se milosrdenstvím a mírností svého Boha, láskou svého Snoubence. Vzplaň láskou ke svému Milému, jeho okoušením se staň velkodušnější a něžnější. Nikdo ti nebrání, abys vešla, zůstala a okusila.
     Co víc hledáme, na co čekáme, po čem toužíme? Vždyť veškeré dobro máme v něm samém. Ale ouha, podivné je naše bláznovství! Ó jak bídná slabost! Ó jak odsouzeníhodná hloupost! Jsme voláni k odpočinku, ale my se ženeme za námahou; je nám nabízena úleva, ale my hledáme bolest; nabízí se nám radost, ale my toužíme po smutku! Opravdu ubohá slabost a ohavná zvrácenost! Vskutku jsme se stali bezcitnými a téměř horšími než sochy pohanských bohů, máme oči, ale nevidíme, uši, ale neslyšíme, rozum, ale neuvažujeme a vydáváme hořké za sladké a sladké za hořké5.
     Ó Bože, jak napravit takovou zvrácenost, jak odčinit tak velikou urážku? Jistě v nás není nic, co by nebylo tvým darem. A tak jen ty nás můžeš napravit, jen ty můžeš dát náhradu za naše provinění, jen ty, který víš, že jsme pouze prach. Ty, naše spáso a naše vykoupení, ty, který toto vše sám konáš v těch, kteří vidí, že padli hluboko, a věří, že je můžeš pozvednout jen ty sám.
     Pozvedněme proto oči své mysli přímo k Bohu a podívejme se, kde to vlastně ležíme, nebol kdo neví o svém pádu, nesnaží se vstát. Až to poznáme, z hlubin volejme k Hospodinu6, a to velmi silně, aby nám podal pomocnou ruku svého milosrdenství. Tu ruku, která není krátká na spasení7. Prosím, neztrácejme důvěru, vždyť ji čeká velká odměna8. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti9, až dosáhneme cíle své víry, totiž spásy duše10. Nečekejme! Život nás již volá, spása na nás čeká a utrpení nás pobízí, abychom vstoupili. Co uděláme? Proč se nám nechce? Proč ještě otálíme?
     Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku11 a věčné radosti, kde jsou věci veliké a nepopsatelné, nesčetné divy12. Prosím, mějme na srdci Jeruzalém13, vzdychejme po své vlasti, vystupujme k naší matce. Vejděme v zemi Páně14 a pohleďme na našeho tichého Krále, který nad ní vládne, a naše srdce ať se obměkčí jeho milosrdenstvím.

1 Mt 11,28. 2 Iz 66, 8. 3 Mt 11,28-29. 4 Žid 4,12. 5 Iz 5,20. 6 Žl 130 (129), 1. 7 Iz 59, 1. 8 Žid 10, 35. 9 Žid 4,16. 10 1 Petr 1, 9. 11 Žid 4,11. 12 Job 5,9. 13 Jer 51,50. 14 Srov. Žl 71 (70),16.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
O. Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních. * Mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu. (V době velikonoční: Aleluja)
V. Raději budu stát na prahu domu svého Boha, než přebývat ve stanech bezbožníků. * Mé srdce. (V době velikonoční: Aleluja)

MODLITBA

    Modleme se.
Otče, ty jsi shlédl na pokoru svého služebníka, svatého Felixe z Nicosie a odhalil jsi mu tajemství svého království; dej, ať nasloucháme tvému milovanému Synu, tichému a pokornému srdcem, abychom patřili mezi evangelní maličké a šířili po světě záři pravé moudrosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

nahoru | ranní chvály | nešpory