nahoru

16. červen

bl. Aniceta Koplińského a druhů, mučedníků
nezávazná památka


Dne 13. června 1999 prohlásil ve Varšavě papež Jan Pavel II. za blahoslavené 108 mučedníků z 2. světové války. Mezi nimi bylo 5 františkánů, 7 minoritů, 5 kapucínů, jedna klariska-kapucínka, jedna školská sestra českého původu a dvě sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie. Tito mučedníci jsou chloubou církve, neboť položili život, když otevřeně dávali přednost zákonu Božímu před lidskou zvůlí. Bratr kněz Anicet Kopliński OFMCap. se narodil 30. července 1875 v Debrznu. Ke kapucínům vstoupil v Rýnsko-Vestfálské provincii. Byl znám jako velký almužník Varšavy. Dne 16. října 1941 byl zaživa hozen do nehašeného vápna v koncentračním táboře Osvětim. Bratr kněz Jindřich Krysztofik OFMCap. se narodil 22. března 1908 v Zachorzewu (Sandomierz). Byl ceněn jako vynikající kazatel s výraznou úctou k Panně Marii. Zemřel vyčerpáním v koncentračním táboře Dachau 4. srpna 1942. Bratr kněz Florián Stepniak OFMCap. se narodil 3. ledna 1912 ve Zdzarech. Zemřel 12. srpna 1942 v plynové komoře koncentračního tábora Dachau. Student teologie bratr Fidel Chojnacki OFMCap. se narodil v Lodži 1. listopadu 1906. Zemřel vyčerpáním v koncentračním táboře Dachau 28. července 1942. Bratr laik Symforian Ducki OFMCap. se narodil ve Varšavě 10. května 1888. Dne 11. dubna 1942 byl ubit obušky strážných koncentračního tábora Osvětim-Brzezinka.

Společné texty o mučednících.

MODLITBA SE ČTENÍM

    V. Bože, pospěš mi na pomoc.
    O. Slyš naše volání.

    Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání Otce Kajetána Ambrożkiewicza OFMCap., spoluvězně mučedníků v koncentračních táborech Sachsenhausen a Dachau, které pronesl v kapucínském kostele v Lublinu 3.11.1947

(A. Bednarek, J. F Duchniewski OFMCap., Kapucyni w Polsce. Obecność w dziejach i świadomości spolecznej, Lublin 1990, s. 76-84)

Ležím jako na kříži s Kristem

    Jedním z kapucínů, který z naší lublinské skupiny nepřežil Dachau, je Otec Jindřich Krzysztofik. Mnozí z vás si jistě pamatují tuto sice nevelkou, ale sympatickou postavu plnou ohně a lásky. Před válkou nejčastěji stával u tohoto ambonu a lidé dodnes vzpomínají na jeho vroucí kázání. Vidím tě za ambonem, Otče Jindřichu. Když jsi hlásal slovo Boží, planul jsi opravdovým žárem srdce. Vidím tě také za katedrou přednáškového sálu našeho klášterního semináře v den zahájení školního roku někdy na podzim roku 1939. Ještě teď mi zní v uších slova, která jsi tenkrát řekl. Tehdy jsi mezi jiným vyslovil i tuto větu: »Je lépe krátce planout, než dlouze doutnat«. Nedoutnal jsi, Otče Jindřichu, ve svém životě! Nedoutnal jsi a nebál ses, když 25. ledna 1940 gestapo obklíčilo klášter a zatklo všechny kněze a kleriky. Nedoutnal jsi, když nás přivezli do vězení a když jsme čekali, až udělají místo pro naši skupinu čítající třiadvacet lidí, a když jsme stáli v jakési temné cele, odkud vyváděli odsouzence na smrt. Tehdy jsi nám řekl: »Bratři, dokud máme jasnou mysl, vzbuďme dobrý úmysl. Cokoliv nás v budoucnu potká, cokoliv se s námi stane, ať to každý nabídne Bohu na nějaký úmysl.«
     A co mám říci o tvém životě v koncentráku, Otče rektore? Co mám říci o tvých pětadvaceti měsících prožitých v Sachsenhausenu a v Dachau? Nedoutnal jsi, Otče, ani tam. Když ti jako prvnímu z Polska poslali peníze a získal jsi za ně z táborové kantýny v Sachsenhausenudva bochánky chleba - což byl velký poklad - rozdělil jsi je na tolik kousků, kolik bylo nás všech, a zavolal jsi na nás: »No tak, bratři, okuste Boží dary. Co je doma, to se počítá...« Toto tvé šlechetné gesto dokáže ocenit jen ten, kdo sám byl v koncentráku a kdo ví, kolik sebezáporu, ba přímo hrdinství bylo třeba k tomu, aby člověk rozdal dva bochánky chleba, když měl sám hlad a hned by je snědl!
     Největším tvým neštěstím i tvou velikostí bylo to, že ani v koncentračním táboře jsi nedokázal doutnat, ale jen hořet a planout. A shořel jsi rychle. Když už jsi byl tak sláb, že ses z práce nemohl vrátit po vlastních nohách, když tě napůl v bezvědomí tví spolubratři dovedli do špitálu, když zdravý rozum přikazoval neukazovat ty poslední zbytky sil, dlící v odumírajícím organizmu - neboť tenkrát přijímali do špitálu jen lidi v bezvědomí a umírající - ty, jen jsi zaslechl rozhněvaný křik lapiducha, zapřisáhlého nepřítele kněží, z posledních sil vůle ses postavil na nohy. Cítil jsi, že už dohoříváš, a řekl jsi nám: »Až umřu, budu se za vás modlit, aby vás Bůh vyvedl z koncentračního tábora a abyste nikdy neměli hlad.« Za několik dní jsi byl už tak sláb, že ani řev nelidského lapiducha nezabral a na nohy tě nepostavil. Přijali tě do špitálu v posledním stadiu vyčerpání organizmu. Už jsi tam dlouho nepobyl. Neviděli jsme tě na nemocničním lůžku. Ale těsně před smrtí jsi nám, své milované skupince kleriků, napsal list na rozloučenou, který byl zároveň i tvou závětí. Ještě teď ho znám nazpaměť. Ještě i teď mám před očima zelenkavou stěnu 28. bloku druhé cimry, u níž jsme ho četli po večerním apelu.
     V něm jsi, Otče, psal: Drazí bratřil Jsem na chodbě v 7. bloku. Strašně jsem zhubl, neboť jsem dehydrován. Vážím 35 kg Každá kost mě bolí Ležím na lůžku jako na kříži s Kristem. A jsem rád, že jsem sním a že trpím. Zdravím všechny a každého zvlášť Potkáme se v nebi.
     My, staří koncentráčníci, kteří jsme už neuměli plakat, jimž hlad a táborová krutost vysušila ty pramínky, z kterých tečou lidské slzy, zvedli jsme ruce k očím a otírali si slzy, které nám tekly při četbě posledního listu našeho Otce rektora.
     Planul jsi, Otče, až do konce. A když jsi zhasínal, zaplál jsi posledním krásným, podivuhodným plamenem. Tak je to vždycky v dějinách církve: mučednická krev našich bratří z Dachau, z Osvětimi a z dalších koncentračních táborů a z vězení - to je semeno, setba nových kapucínů.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mt 5,44-45.48

O. Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. * Tak budete syny svého nebeského Otce.
V. Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. * Tak budete.

MODLITBA

    Modleme se.
Všemohoucí Bože, ty jsi blahoslaveného Aniceta a jeho druhy naplnil duchem oběti a dal jsi jim milost vytrvat v jejich povolání až do mučednické smrti; dej, abychom na jejich přímluvu milovali své nepřátele a statečně uchovávali neporušenou víru. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

nahoru