nahoru | invitatoř | ranní chvály | HBD | nešpory

15. červenec

Sv. Bonaventury z Bagnoregia, biskupa a učitele církve
svátek

MODLITBA SE ČTENÍM

    V. Bože, pospěš mi na pomoc.
    O. Slyš naše volání.

    Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Sbor menších bratří ať s radostí v hlasu
opěvá písní nitra nadšeného
záslužné činy a dvou palem krásu
biskupa svého.

On vzácný pastýř, bdělý nad svým stádem,
zbraňuje cesty dravým smečkám vlčím,
vlídností slov a svatým Božím řádem
obehnal ovčín.

Jasným učením známý v světě celém,
v posvátný purpur když je oblečený,
jak hvězda plane ve svém jasu skvělém
nad celou zemí.

Ve slavném sboru přijat mezi Otce
moudře vše řídí, co má ve své správě,
přivádí nazpět odtržené ovce
k Nejvyšší hlavě.

Náš trojjediný Bože nad hvězdami,
Vládce, jenž řídíš světy nekonečné,
buď tobě čest a vroucí díkůvzdání
po časy věčné. Amen.

ŽALMY

    1. ant. Prodléval u nohou moudrosti, zkoumal její cesty a šel za ní jako ten, kdo nalézá její stopy.

Žalm 21 (20), 2-8.14
Poděkování za královo vítězství

Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

   Hospodine, z tvé síly se raduje král, *
jak velice jásá nad tvou pomocí!
   Splnil jsi mu, po čem v srdci toužil, *
neodepřels, co jeho rty žádaly.
   Neboť jsi mu vyšel vstříc s hojným požehnáním, *
vsadil jsi mu na hlavu korunu z ryzího zlata.
   Žádal od tebe život: dopřáls mu *
dlouhá léta na věčné časy.

   Veliká je sláva jeho, protožes mu pomohl, *
ozdobils ho ctí a vznešeností.
   Učinils ho věčným požehnáním, *
oblažils ho radostí před tvou tváří.
   Neboť král doufá v Hospodina, *
z milosti Nejvyššího nezakolísá.

   Povstaň, Hospodine, ve své síle, *
tvou moc oslavíme zpěvem!

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Prodléval u nohou moudrosti, zkoumal její cesty a šel za ní jako ten, kdo nalézá její stopy.

    2. ant. Dal plynout učenosti jako řece, zanechal ji těm, kdo hledají moudrost.

Žalm 92 (91)
Chvála Boha stvořitele

Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

   Dobré je chválit Hospodina, *
opěvovat tvé jméno, Svrchovaný!
   Zrána hlásat tvé milosrdenství *
a za noci tvou věrnost
   na desetistrunné harfě a lyře, *
písní s doprovodem citery.
   Neboť mi působíš radost, Hospodine, svými činy, *
z díla tvých rukou se veselím.

   Jak velkolepá jsou tvá díla, Hospodine, *
jak hluboké tvé myšlenky!
   Pošetilý člověk to nechápe, *
nerozumný nemá pro to smyslu.
   I když bezbožníci raší jako tráva, *
i když kvetou všichni zlosynové,
   jsou určeni pro věčnou zkázu, *
ty však jsi vznešený navěky, Hospodine!

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Dal plynout učenosti jako řece, zanechal ji těm, kdo hledají moudrost.

    3. ant. Hleďte, nenamáhal jsem se sám pro sebe, ale pro všechny, kdo hledají pravdu.

   Neboť hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, +
hle, tvoji nepřátelé zahynou, *
rozprášeni budou všichni zlosynové.
   Mně však jsi dal buvolí sílu, *
pomazals mě nejčistším olejem.
   Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, *
mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků.

   Spravedlivý pokvete jak palma, *
poroste jak cedr na Libanonu.
   Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, *
pokvetou v nádvořích našeho Boha.
   Ještě ve stáří budou přinášet užitek, *
zůstanou šťavnatí a svěží,
   aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, *
v němž není nepravosti.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Hleďte, nenamáhal jsem se sám pro sebe, ale pro všechny, kdo hledají pravdu.

V. Pán ho sytil chlebem života a poznání.
O. Dal mu pít spásnou vodu moudrosti.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy moudrosti

8, 2-7.9-13.16-19

Moudrost je zasvěcena do Božího vědění a vybírá jeho díla

    Miloval jsem moudrost a vyhledával ji od své mladosti a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu, neboť jsem se zamiloval do její krásy. Je vznešená pro své společenství s Bohem a pro lásku, kterou k ní má vládce všehomíra. Je totiž zasvěcena do Božího vědění a určuje jeho díla. Je-li bohatství v tomto životě žádoucím dobrem, co je bohatší než moudrost, která všechno tvoří? Má-li být znalost úspěšná, kdo je mezi bytostmi spise umělcem než ona? A když někdo miluje spravedlnost, plodem jejích námah jsou ctnosti, poněvadž ona učí mírnosti a opatrnosti, spravedlnosti i statečnosti; v lidském životě není nic užitečnějšího.
    Rozhodl jsem se tedy, že si ji přivedu, aby žila se mnou, poněvadž jsem věděl, že mi bude rádkyní ve štěstí i útěchou při starostech a zármutku. Kvůli ní budu mít u lidí slávu a přes své mládí úctu mezi starci. Shledá se, že jsem bystrý na soudu, a v očích vládců vzbudím obdiv. Když budu mlčet, budou na mě čekat, když budu mluvit, budou mi pozorně naslouchat, když prodloužím svou řeč, na ústa si položí ruku. Moudrostí dosáhnu nesmrtelnosti a věčnou památku zanechám těm, kdo přijdou po mně.
    Až vejdu do svého domu, odpočinu si po jejím boku, neboť styk sní nemá hořkost, ani spolužití s ní mrzutost, ale jen potěšení a radost. Když jsem o tom u sebe uvažoval a přemýšlel ve svém srdci, že nesmrtelnost je ve spojení s moudrostí, v přátelství s ní čistá rozkoš, v práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství, ve stálé důvěrnosti s ní rozvaha a ve společných rozhovorech sláva, obcházel jsem a hledal, jak bych si ji vzal k sobě. Ano, byl jsem jinoch pěkně vyvinuty a dostal jsem dobrou duši.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Sir 47,14.16

R. Jak jsi byl moudrý ve svém mládí, naplněn rozvahou jako řeka. * Byl jsi milován pro svou pokojnou vládu.
V. Na nejzazší ostrovy dospěla tvá pověst. * Byl jsi milován pro svou pokojnou vládu.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu Putování mysli do Boha od svatého Bonaventury, biskupa

(Itinerarium mentis in Deum, kap. 7, 1.2.4.6: Opera Omnia, sv 5, s. 312-313)

Mystická moudrost, zjevovaní Duchem svatým

    Kristus představuje cestu a dveře, Kristus je žebříkem, vozem a jakoby slitovnicí nad Boží archou1 a od věků skrytým tájemstvím2.
    Ten, kdo zcela obrátí svou tvář směrem ke slitovnici a hledí na ukřižovaného Krista skrze víru, naději a lásku, zbožnost, obdiv, úžas, úctu, chválu a jásot, s ním koná paschu, tedy přechod3, aby tak s holí kříže přešel Rudé moře a aby vyšel z Egypta na poušť, kde by okoušel skrytou manu a odpočíval s Kristem v hrobě navenek jako mrtvý, a při tom všem, nakolik je to slučitelné se stavem poutníka, zaslechl to, co lotrovi, jenž se k němu přimkl, řekl Kristus: Dnes budeš se mnou v ráji4.
    Je zapotřebí, aby v tomto přechodu, jestliže je dokonalý, ustaly všechny intelektuální pochody a vrchol touhy se celý přenesl a proměnil v Boha. To je však mystický a svrchovaně tajemný stav, který nezná nikdo jiný než ten, komu se ho dostává. A dostává se ho pouze tomu, kdo touží, a touží pouze ten, koho vnitřně rozněcuje oheň Ducha svatého, jehož na zem seslal Kristus. Proto tvrdí Apoštol, že tato mystická moudrost je zjevována Duchem svatým5.
    Když pátráš, jak se to stane, ptej se milosti, ne nauky, touhy, ne poznání, vzdechu modlitby, ne studia knih, Ženicha, ne vyučujícího, Boha, ne člověka, temnoty, ne jasu, neptej se světla, ale ohně, který úplně rozněcuje úchvatnými pomazáními a horoucností tužeb tě přenáší do Boha. Tím ohněm je Bůh, jeho výheň je vJeruzalémě6, Kristus ho rozněcuje žárem svého horoucího utrpení a zachvacuje jen toho, kdo říká duše má zvolila pověšení a moje kosti smrt7. Kdo touží po této smrti, může uzřít Boha, poněvadž je nepochybnou pravdou, že člověk, který mne spatří, nezůstane naživu8.
    Umírejme tedy a vstupujme do temnoty, umlčujme v sobě starosti, žádostivosti a představy; přecházejme s ukřižovaným Kristem z tohoto světa k Otci9, abychom, až nám ukáže Otce, řekli s Filipem:To nám stačí10, abychom zaslechli spolu s Pavlem: Postačí ti moje milost11 abychom jásali s Davidem, který říká: Zchřadlo mé tělo i mé srdce, ale Bůh mého srdce zůstane mým podílem, Bohem navěky12. Požehnán bud Pán navěky, a všechen lid ať řekne: Staň se, staň se13.

1 Srov. Ex 25, 17. 2 Srov. Ef 3, 9. 3 Srov. Ex 12, 11. 4 Srov. Lk 23, 43. 5 Srov. 1 Kor 2, 10. 6 Srov. Iz 31, 9. 7 Srov. Job 7, 15. 8 Srov. Ex 33, 20. 9 Srov. Jan 13, 1; 16, 28. 10 Srov. Jan 14, 8. 11 Srov. 2 Kor 12, 9. 12 Srov. Žl 73 (72), 26. 13 Srov. Žl 106 (105), 48.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Jan 3, 24; Sir 1, 9.10

O. Kdo zachovává Boží přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. * A že v nás zůstává, poznáme podle Ducha, kterého nám dal.
V. Bůh stvořil moudrost v Duchu Svatém, vylil ji na vše, co žije, a udělí ji těm, kteří ho milují. * A že v nás zůstává, poznáme podle Ducha, kterého nám dal.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

    Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
    Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
    Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
    všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
    Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
    Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.

    Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
    chválí tě *
velký počet proroků,
    vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
    a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
    neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
    úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
    božský Utěšiteli, *
Duchu svatý.

    Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
    abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
    zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
    sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
    Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
    přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
    dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

*    Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
    Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
    Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
    Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
    Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
    Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

    Modleme se.
Všemohoucí Bože, veď nás, ať následujeme svatého biskupa Bonaventuru, jehož nebeské narozeniny dnes slavíme: ať usilujeme o poznání tvé pravdy a naše láska k tobě ať stále roste. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

    Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání
Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

nahoru | invitatoř | ranní chvály | HBD | nešpory