nahoru | invitatoř | ranní chvály | HBD | nešpory

8. srpen

Sv. Dominika, kněze
svátek

MODLITBA SE ČTENÍM

    V. Bože, pospěš mi na pomoc.
    O. Slyš naše volání.

    Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Bojovníkovi Ježíše
Dominikovi, chvála, čest.
V souhlase s jménem činil vše,
evangelním mužem jest.

Bez poskvrny si uchoval
panictví liliový květ
a nejvíce k těm láskou plál,
jež viděl do záhuby spět.

Zřekl se světa, aby víc
byl srdcem k boji připraven,
chudý šel nepřátelům vstříc,
milostí Boží provázen.

Zázraky konal, slovy hřměl,
do světa bratry posílal,
do noci na modlitbách dlel
a vroucností slz oplýval.

Buď Bohu trojjedinému
moc, chvála, sláva, čest a dík,
že neustává k nebi vést
ty, za něž prosí Dominik. Amen.

ŽALMY

    1. ant. Zřídka mluvil jinak než s Bohem nebo o Bohu. K tomu nabádal i své bratry.

Žalm 1
Cesta spravedlivých a hříšných

Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z II. století)

   Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, +
nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, *
a nezasedá ve shromáždění rouhačů,
   ale má zalíbení v Hospodinově zákoně *
a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.

   Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, *
a ve svůj čas přináší ovoce.
   Listí mu nevadne *
a daří se mu vše, co koná.

   Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: *
jsou jako pleva rozvátá větrem.
   Proto neobstojí bezbožní na soudu *
ani hříšní ve shromáždění spravedlivých,
   vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, *
ale cesta bezbožných skončí záhubou.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Zřídka mluvil jinak než s Bohem nebo o Bohu. K tomu nabádal i své bratry.

    2. ant. Cítil s bližními a horoucně toužil po jejich spáse.

Žalm 21 (20), 2-8.14
Poděkování za královo vítězství

Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

   Hospodine, z tvé síly se raduje král, *
jak velice jásá nad tvou pomocí!
   Splnil jsi mu, po čem v srdci toužil, *
neodepřels, co jeho rty žádaly.
   Neboť jsi mu vyšel vstříc s hojným požehnáním, *
vsadil jsi mu na hlavu korunu z ryzího zlata.
   Žádal od tebe život: dopřáls mu *
dlouhá léta na věčné časy.

   Veliká je sláva jeho, protožes mu pomohl, *
ozdobils ho ctí a vznešeností.
   Učinils ho věčným požehnáním, *
oblažils ho radostí před tvou tváří.
   Neboť král doufá v Hospodina, *
z milosti Nejvyššího nezakolísá.

   Povstaň, Hospodine, ve své síle, *
tvou moc oslavíme zpěvem!

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Cítil s bližními a horoucně toužil po jejich spáse.

    3. ant. Všude se projevoval slovem i činem jako muž evangelia.

Žalm 24 (23)
Pán vstupuje do své svatyně

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

   Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *
svět i ti, kdo jej obývají.
   Neboť on jej založil nad moři, *
upevnil ho nad proudy vod.

   Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *
kdo smí stát na jeho svatém místě?
   Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, +
jehož duše nebaží po marnosti, *
kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.
   Ten přijme požehnání od Hospodina, *
odměnu od Boha, svého spasitele.
   To je pokolení těch, kdo po něm touží, *
kdo hledají tvář Jakubova Boha.

   Zdvihněte, brány, své klenby, +
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
   Kdo je ten král slávy? +
Silný a mocný Hospodin, *
Hospodin udatný v boji.

   Zdvihněte, brány, své klenby, +
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
   Kdo je ten král slávy? +
Hospodin zástupů, *
on je král slávy!

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Všude se projevoval slovem i činem jako muž evangelia.

V. Srdcem přijmi a ušima slyš,
O. všechna má slova, jež k tobě mluvím.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

2,1-16

Rozhodl jsem se, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného

     Také já, bratři (a sestry), když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.
     Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale - jak stojí v Písmu - (my zvěstujeme) to, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží. Kdo z lidí zná lidské nitro? Jen lidský duch, který je v člověku. Tak ani Boží nitro nezná nikdo, jen Duch Boží. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který vychází z Boha. Tak můžeme poznat, co všecko nám Bůh dal darem. O tom také mluvíme - ne ovšem slovy, kterým učí lidská moudrost, ale tak, jak tomu učí Duch, takže nauku pocházející od Ducha také vyjadřujeme řečí od něho vnuknutou. Ovšem člověk se schopnostmi pouze přirozenými nepřijímá ty pravdy, které pocházejí od Božího Ducha. Zdají se mu hloupé a nemůže je pochopit, protože ty věci se dají posoudit jen s pomocí Ducha. Ale člověk produchovnělý může vynést úsudek o všem, sám však nepodléhá úsudku nikoho. Neboť kdo poznal myšlenky Páně tak, že by ho mohl poučovat? Avšak naše myšlenky jsou myšlenky Kristovy.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

2 Tim 4,25; Řím 10,15

O. Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. * Buď ve všem rozvážný, vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia.
V. Jak milý je příchod těch, kdo zvěstují dobré věci. * Buď.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání bratra Jeronýma Savonaroly

(Z nevydaného kázání ke svátku sv Dominika, in: Memoriae Domenicane, 1910, s. 381)

     Hle, veliký kněz, který za svého života podepřel dům a ve své době upevnil chrám1 Toto je, bratři, svatý Dominik, jehož svátek dnes slavíme. On spolu se svatým Františkem obnovil upadající církev.Hle, veliký kněz. Bratři, všimněte si těchto slov a pozorujte tajemství. Je mnoho kněží i málo kněží. A ani dobří kněží nejsou všichni velicí. Vždyť kněz má osvěcovat lid, jemu přece náleží kázat. Jak tedy může být knězem někdo, kdo neumí osvěcovat? Ale jak jím může být někdo, kdo ani sám není osvícen, a někdo, kdo je špatný? Blažený Dominik byl svatý a byl osvícen naukou.
     Ale někdo řekne: »Já se učím, abych svatě kázal.« Poněvadž kazatelství je velmi čestný úkol, chtějí dnes všichni naši kněží kázat; studují proto řečnické příručky a jiné věci a říkají, že vzdělávají všechen lid.
     »Já udělám v církvi něco dobrého.« Ale co následuje? Který za svého života podepřel dům, to je v době, kdy žil. Hříšný život však není život, ale smrt. Řekni tedy: Za svého svatého života. To znamená svým životem a dobrým příkladem. Proste Pána, aby poslal dobré a svaté kněze, kteří by podepřeli dům, totiž církev, jež celá hrozí sesutím!
     A ve své době upevnil chrám. Sám totiž vyhnal tento chrám do výšky. Výškou tohoto chrámu je dokonalý stav některých z duchovenstva, tj. řeholníků. Biskup má být dokonalý, protože je v dokonalém stavu. Řeholníci jsou však ve stavu dokonalosti proto, že skládají sliby a zavazují se k tomu, co k dokonalosti vede. K řeholníkům patříme i my v Řádu kazatelském. Pomysleme, jak dokonalí mají být kazatelé, když mluví o vznosném chrámovém zdivu!
     Bratři, což každý, kdo provozuje nějaké umění, nemá na zřeteli, co toto umění znamená? Což se nestydí, když podle toho nejedná? Jako například vojín, když se bojí a uteče? Mějte proto i vy na zřeteli, co jste!
     Zjednal si slávu ve styku s lidmi2. O blaženém Dominikovi se říká, že byl ve styku s lidmi vždy veselý a příjemný, proto ho měli všichni zvlášť rádi. Chtěl mít konventy ve městech a stýkat se s lidmi, aby mohl všem prokazovat dobro. Proto trávil den s bližními a noc věnoval Bohu. Hlásal lásku, která rozšiřuje srdce a všechno usnadňuje.
     Tvůj zákon nemá konce. A poběžím po cestě tvých předpisů, neboť mi rozšiřuješ srdce3. Když se ho kdosi ptal, odkud to má, že tak krásně vykládá, odpověděl: »Z knihy lásky.«
     Vy také, bratři, se chcete učit Písmu svatému, chcete kázat: Mějte lásku, a ona vás naučí. Mějte lásku, a pochopíte lásku. Blažený Dominik byl všecek zaujat láskou k bližnímu, aby ho modlitbou, kázáním a příkladem přivedl zpět k životu. Pro toto obětoval sama sebe Bohu jako příjemnou oběť. Proto následuje: a kadidlo hořící v ohni4, totiž Ducha Svatého a blíženské lásky a soužení. To vše stoupalo k Bohu jako velmi lahodná vůně. Nakonec se celý proměnil v lásku a moudrost a celý byl ozdoben ctnostmi.

1 Srov. Sir 50,1n.  2 Srov. Sir 50,4-5.  3 Žl 119 (118),96b.32.  4 Srov. Sir 50,9.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
O. Když zve Hospodář svět na Beránkovu svatbu, posílá v čas hostiny služebníka. * A slibuje rozmanité slasti života.
V. Za posla, který má volat k těmto velkolepým hodům, vyvolil svatého Dominika. * A slibuje.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

    Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
    Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
    Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
    všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
    Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
    Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.

    Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
    chválí tě *
velký počet proroků,
    vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
    a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
    neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
    úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
    božský Utěšiteli, *
Duchu svatý.

    Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
    abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
    zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
    sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
    Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
    přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
    dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

*    Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
    Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
    Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
    Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
    Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
    Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

    Modleme se.
Pomáhej, Bože, své církvi, ať čerpá sílu z životního díla svatého Dominika, vynikajícího hlasatele tvé pravdy, a na jeho přímluvu jí posílej horlivé kazatele, aby se ve světě šířilo světlo evangelia. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

    Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání
Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

nahoru | invitatoř | ranní chvály | HBD | nešpory