nahoru | ranní chvály | nešpory

23. srpen

Bl. Bernarda z Offidy, řeholníka
nezávazná památka


Narodil se 7. listopadu 1604 v Offidě (Itálie). Jako dítě pásával ovce a už tehdy byl velmi zbožný. Ve svých 22 letech se stal kapucínem a usiloval o získání těch nejkrásnějších františkánských ctností. Během svého dlouhého života pracoval jako kuchař, ošetřovatel, almužník, zahradník a vrátný. Ve svých 65 letech byl poslán do Offidy, kde chodil s radostí po almužně a chápal to jako pokání a apoštolát ve prospěch duší. Ve stáří, když byl velmi nemocen, přilnul ještě dokonaleji k pokání a modlitbě. Zemřel 22. srpna 1694. Na smrtelném loži připomínal bratřím, aby zachovávali řeholi, aby měli bratrskou lásku, vždy žili v pokoji a aby měli velkou lásku k chudým. Papež Pius VI. ho prohlásil za blahoslaveného 25. května 1795.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů Kongregace pro ritus

(Ausculana, Beatificationis Summ. et Inform., Řím 1781, s. 38)

Byl jsem nemocný a navštívili jste mě

     Když služebník Boží zestárnul a zeslábl, téměř ochrnul, takže potřeboval pomoc druhých, musel postupně polevovat ve své službě lásky nemocným spolubratřím, nepolevil však v úsilí o jejich dobro. Podivuhodné bylo, že ačkoli se již celý třásl od hlavy až k patě, takže se při chůzi musel opírat o hole, měl-li přinést nemocným oběd či cokoli jiného k jejich potřebě, nepotřeboval najednou žádnou oporu, nebol byl podpírán silou lásky a nevylil žádný z talířů, pohárů či misek, které nosíval na podnosu. Když chtěl dobrý služebník Boží nalákat ubohé nemocné, aby přijali občerstvení předepsané lékařem, a zbavit je nechutenství, které s sebou nemoc přináší, dával květy na stolečky, u kterých měli nemocní jíst, a na zimu, kdy květiny nekvetou, schovával věnečky sušených vonných květů, které kladl místo nich. Při jídle se pak nemocné snažil obveselovat duchovním či zcela nezávazným rozhovorem, podle toho, co viděl, že je pro ně vhodnější vzhledem k jejich stavu.
     Když byli mezi nimi takoví, kteří se nemohli jít najíst ke stolu a museli zůstat sedět na lůžku, krmil je, a bylo-li třeba, aby z jakéhokoliv důvodu vstali, s velikou láskou a péčí jim pomáhal, ačkoliv sám byl vetchý stařec, nebol mu dodával sílu ten, jenž je Láska sama.
     Když byl některý z bratří na smrt nemocen a potřeboval větší péči, prosíval Otce kvardiána, aby místo něj do služby ustanovil někoho jiného a jemu aby dal dovolení neopouštět celu nemocného. Když představený svolil, odebral se do cely nemocného a nevycházel odtud ani na okamžik. Pobýval-li v cele s nemocným, získával si zásluhy nejen službou lásky, ale i tím, že nepolevil ze své usebranosti a že zachovával ducha modlitby. K tomu mu pomáhalo to, že obdržel od představených dovolení probourat do kostela čtvercový otvor na šířku cihly To mělo dvě výhody: jednak nemocný mohl při otevření okénka i na lůžku poslouchat mši svatou, a také služebník Boží mohl sledovat všechny mše, které se v kostele sloužily, a stále bdít na modlitbách, aniž by se jeho zrak odpoutal od svatostánku v době, kdy zrovna nebyl zaměstnán službou nemocnému, aniž by ho při tom ztratil z dohledu.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. 1 Jan 4,16.7

O. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. * Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zustává v něm.
V. Milujme se navzájem, protože láska je z Boha. * Kdo zůstává.

MODLITBA

    Modleme se.
Bože, tys do lásky k tobě a k bližním shrnul svá přikázání; dej, ať jsme po vzoru blahoslaveného Bernarda horliví ve službě bližním, abychom se stali požehnanými v nebeském království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

nahoru | ranní chvály | nešpory