nahoru

2. září

Bl. Apolináře z Posaty a druhů, mučedníků
nezávazná památka


Narodil se 12. června 1739 v jedné vesnici u Freiburgu (Švýcarsko) a při křtu dostal jméno Jan Jakub. 26. září 1762, když mu bylo 23 let, oblékl kapucínský hábit a přijal jméno bratr Apolinář z Posaty (odtud pocházel jeho otec). 22. září 1764 byl vysvěcen na kněze a věnoval se typicky kapucínskému apoštolátu: pomáhal kléru ve farnostech a kázal při lidových misiích. Jeho kázání měla velký ohlas zvláště mezi mladými, pročež musel mnoho vystát od nepřátel víry. Byl také učitelem a magistrem studentů teologie ve Freiburgu. Roku 1788 se ocitl v Paříži, kde se připravoval na misie do Sýrie, ale Pán dal, že Paříž se stala posledním polem jeho apoštolátu i místem jeho mučednictví. Protože odmítl podepsat Civilní konstituci kléru, byl 14. srpna 1792 uvězněn a deportován do kostela v Carminu, kde byli drženi odbojníci, téměř všichni z řad církevních osob a kde byl také při strašném masakru 2. září zabit. Nádherné jsou jeho dva dopisy napsané příteli Janovi a svému bývalému představenému, ve kterých vyjevuje tajemství svého srdce, které se raduje z jistoty, že bude obětován pro Krista. V mučednictví spatřuje zář Božího plánu s ním samým a pěje velikonoční aleluja, které pak bude zpívat navěky v nebi. 17. října 1926 jej papež Pius XI. zařadil spolu s dalšími 190 mučedníky francouzské revoluce mezi blahoslavené.

Společné texty o mučednících.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze zápisu o mučednictví

Uchovali svou věrnost Kristu a církvi až do smrti

     Revoluce, která ve Francii vypukla ke konci 18. století, otřásla všemi náboženskými i světskými institucemi a krutě se odrazila také na církvi a jejích služebnících. Zvrácení lidé, kteří se chopili moci, skryti pod maskou filozofického učení svou nenávist k církvi a snažili se z národa vymazat pojem křesťan.
     Jejich zuřivost proti služebníkům církve, prelátům a kněžím, kteří odsuzovali ony ničemné zákony a statečně bránili katolickou víru, se tak vystupňovala, že se zdálo, že se navrátily doby antického pronásledování, a církev, neposkvrněná snoubenka Kristova, opět zazářila novými korunami mučedníků.
     Strašlivý masakr, který vykoupal v krvi město Paříž na začátku září 1792, může být nazván opravdovým a slavným mučednictvím nepokořených hrdinů Krista, kteří byli zabiti z nenávisti k církvi. Za oběť tohoto krutého vraždění padlo spolu se třemi biskupy mnoho kněží, řeholních i diecézních, a také mnoho dalších věřících, kteří zastávali důležité úřady.
     Mezi těmito neohroženými obhájci víry zvláště vynikali blahoslavení Jan František Burté, minorita, Apolinář Morel z Posatu, kapucín, a Severin Girault z řeholního třetího řádu. Nejdříve zazářili svou kněžskou horlivostí a svou láskou k utečencům a pronásledovaným, a pak svou hrdinskou pevností, se kterou podstoupili mučednickou smrt, čímž vydali podivuhodné svědectví o své víře. Za blahoslavené je prohlásil papež Pius XI. v roce 1926.
     K nim je potřeba připočíst 19 mučedníků z Lavalu, kteří byli zabiti v roce 1894 za svoji věrnost církvi a římskému veleknězi. Z této druhé skupiny je potřeba připomenout blahoslaveného Jana Křtitele Triqueria, také minoritu, který již předtím vynikal svou kněžskou horlivostí a věrným zachováváním řehole. Když byl lichotkami a vyhrůžkami vybízen k tomu, aby se zřekl katolické víry, otevřeně prohlásil, že je synem sv. Františka a zvolal: »Zachovám víru v Krista až do smrti.«
     Tito slavní bojovníci Kristovi byli zařazeni mezi blahoslavené mučedníky Piem XII.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ


O. Když bojujeme za víru, Bůh se na nás dívá, Kristus a jeho andělé nám pomáhají. * Je pro nás ctí a radostí bojovat před tváří Boží a přijmout odměnu od Krista.
V. Seberme síly, připravme se na boj čistým duchem, vírou a odvahou, úplným nasazením. * Je pro.

MODLITBA

    Modleme se.
Bože, dej, ať se synovskou úctou milujeme tvou církev, kterou blahoslavený Apolinář, posilován darem síly, hájil až do své mučednické smrti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

nahoru