nahoru | invitatoř | ranní chvály | nešpory

18. září

Sv. Josefa z Kupertina, kněze
památka

MODLITBA SE ČTENÍM

    V. Bože, pospěš mi na pomoc.
    O. Slyš naše volání.

    Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Radostnou píseň ať dnes církev zpívá,
Josefa chválí, světce přeslavného,
věrného syna Františkova vzývá
ve slávě jeho.

Ne časné statky, ale živou víru
v dědictví jemu otec s matkou dává,
jen láska k Bohu že je pramen míru
a cesta pravá.

V nemoci těžké smrti se už blíží
a život mladý téměř už se ztrácí.
S důvěrou pevnou k Marii když vzhlíží,
zdraví mu vrací.

To ona sama dává jemu radu,
jak nejvěrněji následovat Krista.
Do Františkova přivádí ho řádu
ta touha čistá.

Když u oltáře v usebrání zcela
oddaně slaví oběť spásy naší,
duch k Bohu stoupá, zapomíná těla,
nad zem se vznáší.

Trojice svatá vyslyšet kéž ráčí
ty, za něž svatý Josef přimlouvá se,
aby tak všichni, kdo touž cestou kráčí,
dospěli k spáse.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výroků a myšlenek svatého Josefa z Kupertina

(G. Parisciani, S. Giuseppe da Copertino alla luce dei nuovi documenti, Osimo 1963)

Nikdo nemůže dospět k dokonalosti bez lásky k Bohu

     Tři věci jsou řeholníkovi nejvlastnější: milovat Boha z celého srdce, stále ho chválit svými ústy a svítit bližním příkladem dobrých skutků. Žádný, kdo usiluje o duchovní nebo řeholní život, nemůže nikdy dospět k dokonalosti bez lásky k Bohu. Kdo má lásku, je bohatý, i kdyby to nevěděl; kdo nemá lásku, je velice nešťastný.
     Jako slunce, když svítí na ratolesti a listy stromů, zdobí je barvami a uchovává je v jejich neporušené vlastní přirozenosti, tak Boží milost, když osvěcuje člověka, zdobí ho ctnostmi, zažíhá v něm oheň božské lásky, a tak ho dělá milým v očích Božích, aniž by přitom porušovala jeho přirozenost, kterou zdokonaluje. Opravdu to, co Bůh od nás nejvíce vyžaduje, to je vůle, kterou člověk dostal od něho při stvoření jako dar a s kterou zachází jako s vlastní. Vždyť když se člověk cvičí ve skutcích ctností, dělá to s pomocí milosti Boha, od kterého všechno dobré pochází, avšak vůli má jako by zcela svou, a proto má Bůh největší radost, jestliže se člověk zřekne své vůle a zcela se svěří do rukou Božích.
     Jako ovocný strom, je-li pečlivě ošetřován, přináší hojné plody, tak také člověk který jde cestou Páně, musí stále růst a dělat pokroky v ctnostech, aby mohl vydávat nejlíbeznější plody svatosti a příklady ctností, kterými by byli ostatní přivábeni na cestu Páně. Snášet však trpělivě protivenství nebo úskalí života pro lásku Boží, to je třeba považovat za zvláštní milost, kterou Bůh uštědřuje těm, kdo ho milují. Jako totiž náš Pán Ježíš Kristus tak mnoho a tak trpce za nás trpěl, tak chce Bůh, abychom i my měli účast na jeho utrpení. A věru, jsi-li ze zlata, utrpení tě zbaví nečistoty, jsi-li ze železa, očistí tě od rzi.
     Pohleď na ptáky na nebi, jak se spouštějí na zem, aby uchvátili potravu, a pak se opět rychlým letem vznesou do výše. Podobně se sluší, aby Boží služebníci dleli na zemi, pokud je to nutné, a pak se zase vznesli svou myslí do nebe k Bohu, aby ho chválili a oslavovali. Viz také, jak se ptáci bojí, aby neslétli na zem do bažiny, proto dávají pozor, aby se nevyváleli ve špinavém blátě. Podobně se lidé nemají pouštět tam, kde by si poskvrnili duši, ale mají se myslí vznášet vzhůru a svatými skutky oslavovat Boha nejvyššího.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

2 Kor 12,10.9.7

O. S radostí přijímám slabosti, příkoří, pronásledování a úzkosti, * aby na mně spočinula Kristova moc.
V. Abych se pro vznešenost těch zjevení nepyšnil, velmi rád se budu chlubit spíše svými slabostmi, * aby na mně.

MODLITBA

    Modleme se.
Bože, tys podivuhodným úradkem moudrosti rozhodl, že všechny přitáhneš k svému jednorozenému Synu, vyvýšenému ze země; učiň, ať se také my pro zásluhy a podle příkladu svatého Josefa osvobodíme od pozemských žádostí a blížíme se k dokonalé podobě tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

    Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání
Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

nahoru | invitatoř | ranní chvály | nešpory