nahoru | četba | ranní chvály | nešpory

23. října

Sv. Jana Kapistránského, kněze
památka


Sv. Jan z Capestrana (u nás nazývaný Jan Kapistrán) se narodil v městečku Capestrano v Abruzách (střední Itálie) roku 1386. V Perugii vystudoval práva a nějaký čas působil jako soudce. Upadl do zajetí a byl vězněn během nepokojů v kraji, přitom prožil hlubokou duchovní krizi a následně konverzi. Vstoupil do Řádu menších bratří, stal se knězem a vyhledávaným kazatelem. Stejně jako jeho blízký přítel Bemardin ze Sieny, s nímž bývá počítán mezi čtyři tzv. »sloupy observance«, neúnavně apoštolsky působil po Itálii, později také v dalších evropských zemích, aby upevňoval křesťanské mravy anebo disputoval s těmi, kdo se nějak vzdálili od učení církve. Dvakrát, v letech 1451-52 a 1454, při své misi k husitům navštívil české země, kde založil domy v Brně, Olomouci a Opavě. Při své cestě na sever od Alp založil 8. září 1452 na kapitule ve Vídni první observantskou rakousko-česko-polskou provincii. Má velikou zásluhu na shromáždění křesťanského vojska a vítězství nad Turky v bitvě u Bělehradu 22. července 1456. Zemřel 23. října téhož roku v Iloku v Chorvatsku. Svatořečen byl 16. října 1690 papežem Alexandrem VIII., dne 10. února 1984 byl Janem Pavlem II. jmenován patronem vojenských kaplanů. Od roku 1738 je též patronem a ochráncem města Brna.

Společné texty o duchovních pastýřích.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

V. Pane, otevři mé rty.
O. A má ústa tě budou chválit.

Žalm 95 (94)
Výzva k chválení Boha

Povzbuzujte se navzájem den co den, pokud ještě trvá ono „dnes“. (Žid 3,13)

Ant. Pojďte, klaňme se Bohu, podivuhodnému v jeho svatých.

    Pojďme, jásejme Hospodinu, *
oslavujme Skálu své spásy,
    předstupme před něho s chvalozpěvy *
a písněmi mu zajásejme!

Ant. Pojďte, klaňme se Bohu, podivuhodnému v jeho svatých.

    Neboť veliký Bůh je Hospodin *
a veliký Král nade všemi bohy.
    V jeho ruce jsou hlubiny země *
a jemu patří výšiny hor.
    Jeho je moře, vždyť on je učinil, *
i souš, kterou zhnětly jeho ruce.

Ant. Pojďte, klaňme se Bohu, podivuhodnému v jeho svatých.

    Pojďme, padněme, klaňme se, *
poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem!
    Neboť on je náš Bůh *
a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.

Ant. Pojďte, klaňme se Bohu, podivuhodnému v jeho svatých.

    Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: +
»Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, *
jako tehdy v Masse na poušti,
    kde mě dráždili vaši otcové, *
zkoušeli mě, ač viděli mé činy.

Ant. Pojďte, klaňme se Bohu, podivuhodnému v jeho svatých.

    Čtyřicet let mi bylo protivné ono pokolení; +
řekl jsem: Je to lid, který bloudí v srdci, *
nepoznali mé cesty.
    Proto jsem přísahal ve svém hněvu: *
Nepřijdou na místo mého klidu!«

Ant. Pojďte, klaňme se Bohu, podivuhodnému v jeho svatých.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Pojďte, klaňme se Bohu, podivuhodnému v jeho svatých.

nahoru | četba | ranní chvály | nešpory