nahoru | ranní chvály

31. říjen

Sv. Anděla z Acri, kněze
památka


Angelo Falcone, křestním jménem Lukáš Antonín, se narodil v Acri (Kalábrie) 19. října 1669. V 18 letech se rozhodl stát se menším bratrem kapucínem, ale byl sužován pochybnostmi a nejistotami, a tak dvakrát opustil noviciát. Po vysvěcení na kněze se věnoval kázání, které bylo velmi plodné. Jeho život neustálé modlitby a jeho strohý způsob života byl potvrzením toho, co se snažil vštěpovat věřícím. Celá Kalábrie byla zalita vlnou světla a posvátné horlivosti. Byl i provinčním ministrem a tuto službu vykonával tak, že si vysloužil přezdívku „anděl pokoje“. „Je to velká milost – říkával svým bratřím – je to velká čest být kapucíny a pravými syny svatého Františka. Ale je třeba znát a s sebou nosit pět vzácných drahokamů: strohost, prostotu, přísné zachovávání Konstitucí a Řehole, nevinnost života a nezdolnou lásku.“ Po 38 letech neúnavného apoštolátu zemřel 30. října 1739 v Acri, kde se nachází i jeho tělo. Papež Lev XII. Jej 18. prosince 1825 prohlásil za blahoslaveného a papež František jej 15. října 2017 svatořečil.

Společné texty o pastýřích nebo o řeholnících.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Anděla

(Lettera per la direzione spirituale a fr. Giuseppe Antonio da Genova, cappuccino, 12 ottobre 1724. Analecta Ordinis Minorum Capuccinorum 20 (1904) 314-492)

Pokora musí být spojena s moudrostí

     Při četbě vašeho zbožného listu jsem si uvědomil, že se naše mysl utápí ve spekulacích a roznítí se jen málo nebo vůbec ne, i když víme, že sv. Pavel říká: Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co se patří myslet1, to znamená žít praktickými úkony víry naděje, lásky a pokání, a tak i zemřít. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši2.
     Mysl se často plete v samém základě pokory, jež je nepostradatelná sama o sobě, a v pokoře ducha. Kristus začal jednat a učit: Vyšel jsem od Otce a přišel na svět, ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal, a abych dokonal jeho dílo3, neboť já nehledám svou slávu4, ale slávu toho, který mě poslal5. A celou noc strávil v modlitbě s Bohem6 a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve7.
     Kristus, božský Mistr, dal nám, římským katolíkům, příklad, jak máme jednat v chudobě a pokoře ducha: Odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne co já chci, ale co ty chceš.8 A byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu, ten, který se svým utrpením naučil poslušnosti.9
     Také jeho přesvatá Matka si zasloužila, aby ji věčný Otec poctil tím, že se stala Matkou samotného nejvyššího Boha, svého jednorozeného Syna. Poctěna tím, že se stala přirozenou matkou Ježíše Krista, naplněna Duchem Svatým zvolala: Magnificat..., a to proto, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici, mocné sesadil z trůnu10... a Božímu vyslanci odpověděla: Ať se mi stane podle tvého slova.11
     Chcete-li nalézt pokoj ducha v pravé pokoře, vzdejte se touhy po vlastní slávě, a ve všem, co konáte, zachovávejte Desatero, předpisy naší matky církve, to, co jste slíbil při profesi, i evangelní rady. A vůbec ať je mysl ve shodě s tím, co chce Bůh, a pak od srdce a v pravdě řeknete: Otče náš, jenž jsi na nebesích, bud' vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.12 Víc vám nemohu být nápomocen s výjimkou našich modliteb a obětí. Proste za mě Pána, aby mi dal vytrvat až do smrti.
     PS.: Zcela upřímně vám říkám... prozraďte mi, k čemu vás Bůh vede. Bůh nepřikazuje nemožné, ale když přikazuje, vybízí, abys udělal, co můžeš, a abys prosil o to, co nemůžeš, a pomůže ti, abys mohl, učiní nás silnými a pevnými a nikdy nás neopustí, neopustíme-li ho napřed my...

1 Řím 12, 3. 2 Flp 4, 7. 3 Srov. Jan 4, 34. 4 Jan 8, 50. 5 Jan 6, 38. 6 Lk 6, 12. 7 Lk 22, 44. 8 Mk 14, 36. 9 Srov. Žid 5, 7-8. 10 Lk 1, 48.52. 11 Lk 1, 38. 12 Mt 6, 9-10.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Flp 3,8.10; Ef 4,15

O. Všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. * Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení.
V. Žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava. * Tak na sobě.

MODLITBA

    Modleme se.
Bože, tys svému knězi, svatému Andělovi, dal milost, aby zázraky a kázáním přiváděl hříšníky k pokání; dej, abychom i my pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu vroucně oplakávali své hříchy a mohli mít podíl na tvém věčném životě. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

nahoru | ranní chvály