nahoru | invitatoř | ranní chvály | HBD | nešpory

13. listopad

Sv. Anežky České, panny 2. řádu
svátek

MODLITBA SE ČTENÍM

    V. Bože, pospěš mi na pomoc.
    O. Slyš naše volání.

    Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Zajásej, písni, na rtech věrných Čechů,
ozvěnou zazvuč mocně v dál:
v trudné dnes době Bůh nám pro útěchu
světici velkou za vzor dal,
jejížto ctnosti pouhým slovem říci
lidskému rtu je přetěžko.
Za svůj lid rodný, ve tmě tápající,
oroduj, svatá Anežko!

Vyrostlas v dívku nevídané krásy,
k sobě tě vábil svůdný svět,
o ruku tvou se mocný vladař hlásí,
ty však chceš Kristu náležet.
Dnes v srdcích lidstva kalná vášeň hýří,
nevinnost svatou zabíjí,
Anežko, kéž tvůj příklad vůkol šíří
záhony čistých lilií!

Dávajíc chudým, chudou jsi se stala,
nouze ti byla známý host.
Duše však tvá se z toho radovala,
v chudobě vidouc ctnosti skvost.
Dneska však všude zuří temné boje,
světem se šíří zášti mráz.
Anežko svatá, dej nám srdce svoje,
účinné lásce nauč nás!

Těžké když chvíle vlast tvá prožívala,
když se v ní vzmáhal zloby svár,
ve chrámu Páně ruce pozdvihala
za blaho země, mír a zdar.
Ach, dnes se opět těžká chmura snáší,
Anežko svatá, zvedni dlaň!
Tu zemi českou, zemi svou a naši,
světice drahá, vždycky chraň!

ŽALMY

    1. ant. Zpívala novou píseň před trůnem Boha a Beránka, kterého následovala celým srdcem.

Žalm 19 (18) A, 2-7
Celá příroda chválí Boha, svého stvořitele

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti ... aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Lk 1, 78.79)

   Nebesa vypravují o Boží slávě *
a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.
   Den dni o tom podává zprávu, *
noc noci sděluje poučení.

   Není to slovo a nejsou to řeči, *
jejichž hlas by nebylo slyšet.
   Do celé země vychází jejich hlahol, *
až na konec světa jejich slova.

   Tam rozestřel stan pro slunce, +
které vychází jako ženich ze své svatební komnaty, *
jásá jako rek, když se do běhu dává.
   Na jednom okraji nebe vychází +
a obíhá až na jeho druhý okraj, *
nic se nemůže skrýt před jeho žárem.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Zpívala novou píseň před trůnem Boha a Beránka, kterého následovala celým srdcem.

    2. ant. Urozená královno, toužíš následovat svého Snoubence, krásnějšího nad všechny lidské syny.

Žalm 45 (44)
Svatební píseň krále Mesiáše

Ženich je tady! Jděte mu naproti! (Mt 25, 6)

I (2-10)

   Srdce mi překypuje radostnými slovy, +
přednáším králi svou báseň, *
rydlem zručného písaře je můj jazyk.

   Krásou vynikáš nad lidské syny, +
půvab se rozlévá po tvých rtech, *
proto ti Bůh požehnal navěky.

   Svůj bok si, hrdino, přepásej mečem, *
svou nádherou a vznešeností!
   Vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo, *
ať tě proslaví tvá pravice!
   Šípy máš ostré, národy se ti podrobují, *
odvaha králových nepřátel klesá.

   Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné časy, *
žezlo tvé vlády je žezlo nestranné!
   Miluješ spravedlnost, nenávidíš nepravost, +
proto tě Bůh, tvůj Bůh pomazal *
olejem radosti před tvými druhy.

   Myrhou, aloem, kassií voní všechna tvá roucha, +
blaží tě zvuk strunných nástrojů *
v paláci ze slonové kosti.
   Vstříc ti vycházejí dcery králů, *
po své pravici máš královnu, ozdobenou ofirským zlatem.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Urozená královno, toužíš následovat svého Snoubence, krásnějšího nad všechny lidské syny.

    3. ant. Přilnula jsi ke stopám toho, s nímž sis zasloužila spojit se sňatkem.

II (11-18)

   Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, *
zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům!
   Sám král touží po tvé kráse: *
vždyť je tvým pánem, před ním se skloň!
   Tyrský lid přichází s dary, *
velmoži národa se ucházejí o tvou přízeň.

   V plné kráse vstupuje královská dcera, *
její šat je protkán zlatem.
   V barevném rouchu ji vedou ke králi, *
za ní ti přivádějí panny, její družky.
   Provázeny radostným jásotem *
vstupují v královský palác.
   Místa tvých otců zaujmou tvoji synové, *
ustanovíš je za knížata po celé zemi.
   Chci tvé jméno připomínat všem budoucím pokolením, *
proto tě národy oslaví na věčné věky.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Přilnula jsi ke stopám toho, s nímž sis zasloužila spojit se sňatkem.

V. Nebesa ani celé tvorstvo nemohli pojmout Stvořitele,
O. jen věřící duše je jeho příbytkem i trůnem, a to jedině díky lásce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Římanům

12, 1-2. 9-18

Usilujte o dobro pro všechny lidi

     Pro Boží milosrdenství vás vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.
     Láska ať je bez přetvářky Mějte v ošklivosti zlo, přidržujte se dobra. V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého. S věřícími se podílejte na jejich životních potřebách, ochotně poskytujte pohostinství. Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte a neproklínejte. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Buďte mezi sebou stejného smýšlení. Nedychtěte po věcech vysokých, ale spíše se sklánějte k věcem obyčejným. Nemyslete si, že jenom vy sami jste moudří.
     Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Usilujte o dobro pro všechny lidi. Jak je to jen možné - pokud záleží na vás - žijte v pokoji se všemi lidmi.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Jan 4,12b.16b

O. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. * Bůh je láska.
V. Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. * Bůh je.

DRUHÉ ČTENÍ

Z Druhého listu svaté Kláry sv. Anežce České

(Františkánské prameny I, Spisy sv. Františka a sv. Kláry, a cura di B. Štivar, Ottobre 12, Velehrad 2001, 2ListAn 3-23, s. 171-172; FF 2872-2880)

Za pomíjivé věci dostaneš slávu nebeského království.

     Děkuji štědrému dárci milosti, od něhož, jak věříme, pochází každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování1 že tě ozdobil tak velkou slávou ctností a opatřil tě odznaky takové dokonalosti, že ses stala horlivou napodobitelkou dokonalého Otce2 a proto si zasluhuješ stát se dokonalou, aby jeho oči na tobě nespatřily nic nedokonalého3.
     To je ona dokonalost, v níž se s tebou spojí sám Král ve svatební komnatě v nebesích, kde sedí ve slávě na hvězdném trůnu, protože jsi pohrdla vysokostí pozemského království a nabídku císařského manželství jsi považovala za malou. Stala ses učednicí nejsvětější chudoby v duchu velké pokory a nejvroucnější lásky a přilnula jsi ke stopám toho, s nímž sis zasloužila spojit se sňatkem.
     Protože jsem však poznala, že jsi naplněna ctnostmi, šetřím lichotkami a nechci tě zatěžovat zbytečnými slovy, ale nepovažuj za zbytečné nic z toho, z čeho by ti mohla vzejít nějaká útěcha. Ale protože jen jedno je nutné, k tomu jedinému tě zapřísahám a napomínám pro lásku toho, jemuž ses nabídla jako svatá a jemu milá oběť4: abys totiž, vědoma si svého rozhodnutí, jako druhá Ráchel vždy hleděla na to, jak jsi začala, a držela, co držíš, činila, co činíš, a neopouštěla to5. Ale rychlým během, lehkým krokem, bez klopýtání, aby ani tvé kroky nenabraly prach6, aby ses v bezpečí radovala a hbitě a obezřetně kráčela po stezce blaženosti, abys nikomu nevěřila a nesouhlasila s nikým, kdo by tě chtěl od tohoto rozhodnutí odvést, kdo by ti kladl do cesty překážky7 takže bys v oné dokonalosti, v níž tě Duch Páně povolal, nemohla Nejvyššímu plnit svůj slib8.
     V tom však, abys bezpečněji kráčela po cestě přikázání9 Páně, dej na radu našeho ctihodného Otce a našeho bratra Eliáše, generálního ministra. Této (radě) dávej přednost před radami ostatních a považuj ji za dražší než jakýkoliv dar.
     Kdyby ti však někdo říkal nebo doporučoval něco, co by ti bránilo v dokonalosti, co by se zdálo, že je proti božskému povolání, i kdybys k němu musela mít úctu, nechtěj se řídit jeho radou, ale, chudá panno, obejmi Krista chudého.
     Pohleď, jak se stal opovrhovaným kvůli tobě, a následuj ho, staň se pro něho opovrhovanou na tomto světě. Velmi urozená královno, když toužíš následovat svého Snoubence, krásnějšího nad všechny lidské syny10, který se pro tvou spásu stal nejbídnějším z lidí, opovrženým. zbitým a po celém těle mnohokrát bičovaným, a umíral v mukách kříže, pohleď (na něj), uvažuj (o něm) a nazírej (na něj).
     Budeš-li trpět spolu s ním, budeš s ním i kralovat, budeš-li s ním cítit bolest, budeš se s ním i radovat, budeš-li s ním umírat11 na kříži utrpení, budeš s ním v záři svatých12 vlastnit nebeský příbytek a tvé jméno bude zapsáno v knize života a bude slavné mezi lidmi.
     Proto také věčně a na věky věků budeš mít účast na slávě království nebeského místo věcí pozemských a pomíjejících, na věčných dobrech místo dober pomíjejících a budeš žít na věky věků.

1 Srov. Jak 1, 17. 2 Srov. Mt 5, 48. 3 Srov. Žl 139 (138), 16. 4 Srov. Řím 12, 1. 5 Srov. Pís 3, 4. 6 Srov. sv. Řehoř Veliký: Dialogi, Prolog (PL 77, 152A). 7 Srov. Řím 14, 13. 8 Žl 50 (49), 14. 9 Srov. Žl 119(118), 32. 10 Žl 45 (44), 3. 11 Srov. 2 Tim 2, 11-12; Řím 8,17. 12 Žl 110 (109), 3.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov Pís 3,4; srov. Flp 3,8.9

O. Nalezla jsem toho, kterého miluji. * Všeho jsem se zřekla, abych mohla získat Krista a byla s ním spojena.
V. Pohrdla jsem rozkošemi světa a pozemskou slávou. * Všeho.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

    Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
    Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
    Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
    všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
    Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
    Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.

    Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
    chválí tě *
velký počet proroků,
    vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
    a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
    neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
    úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
    božský Utěšiteli, *
Duchu svatý.

    Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
    abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
    zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
    sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
    Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
    přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
    dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

*    Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
    Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
    Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
    Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
    Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
    Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

    Modleme se.
Bože, tvá služebnice Anežka šla za tvým voláním, zřekla se bohatství a zamilovala si chudobu, následovala tvého ukřižovaného Syna a došla do nebeské radosti; na její přímluvu veď i nás, abychom nelpěli na věcech pomíjejících a dosáhli slávy věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

    Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání
Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

nahoru | invitatoř | ranní chvály | HBD | nešpory