nahoru | invitatoř | ranní chvály | HBD | nešpory

17. listopad

Sv. Alžběty Uherské, patronky 3. řádu
svátek

MODLITBA SE ČTENÍM

    V. Bože, pospěš mi na pomoc.
    O. Slyš naše volání.

    Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Ty ženo věrná, statečná,
bezúhonná svým životem,
každý rok píseň velebná
ctí tebe zvláště v tento den.

Vítězíš nad ďáblovou lstí,
světskými statky pohrdáš,
vyhnána krůtě z království
o věčná dobra jenom dbáš.

S malými dětmi, které zříš
naříkat, bloudíš krajinou,
nemáš kde bydlet, živoříš
chudobná mezi chudinou.

Podaný tobě Kristem kříž
oddaně neseš, objímáš,
až když jho těla odložíš,
radostmi nebes oplýváš.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

    1. ant. Starala se o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši.

Žalm 19 (18) A, 2-7
Celá příroda chválí Boha, svého stvořitele

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti ... aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Lk 1, 78.79)

   Nebesa vypravují o Boží slávě *
a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.
   Den dni o tom podává zprávu, *
noc noci sděluje poučení.

   Není to slovo a nejsou to řeči, *
jejichž hlas by nebylo slyšet.
   Do celé země vychází jejich hlahol, *
až na konec světa jejich slova.

   Tam rozestřel stan pro slunce, +
které vychází jako ženich ze své svatební komnaty, *
jásá jako rek, když se do běhu dává.
   Na jednom okraji nebe vychází +
a obíhá až na jeho druhý okraj, *
nic se nemůže skrýt před jeho žárem.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Starala se o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši.

    2. ant. Kráčela cestou Páně a neuhnula z ní, vykonala každé dobré dílo.

Žalm 45 (44)
Svatební píseň krále Mesiáše

Ženich je tady! Jděte mu naproti! (Mt 25, 6)

I (2-10)

   Srdce mi překypuje radostnými slovy, +
přednáším králi svou báseň, *
rydlem zručného písaře je můj jazyk.

   Krásou vynikáš nad lidské syny, +
půvab se rozlévá po tvých rtech, *
proto ti Bůh požehnal navěky.

   Svůj bok si, hrdino, přepásej mečem, *
svou nádherou a vznešeností!
   Vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo, *
ať tě proslaví tvá pravice!
   Šípy máš ostré, národy se ti podrobují, *
odvaha králových nepřátel klesá.

   Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné časy, *
žezlo tvé vlády je žezlo nestranné!
   Miluješ spravedlnost, nenávidíš nepravost, +
proto tě Bůh, tvůj Bůh pomazal *
olejem radosti před tvými druhy.

   Myrhou, aloem, kassií voní všechna tvá roucha, +
blaží tě zvuk strunných nástrojů *
v paláci ze slonové kosti.
   Vstříc ti vycházejí dcery králů, *
po své pravici máš královnu, ozdobenou ofirským zlatem.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Kráčela cestou Páně a neuhnula z ní, vykonala každé dobré dílo.

    3. ant. Muž se na ni spoléhal, přinášela mu prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života.

II (11-18)

   Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, *
zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům!
   Sám král touží po tvé kráse: *
vždyť je tvým pánem, před ním se skloň!
   Tyrský lid přichází s dary, *
velmoži národa se ucházejí o tvou přízeň.

   V plné kráse vstupuje královská dcera, *
její šat je protkán zlatem.
   V barevném rouchu ji vedou ke králi, *
za ní ti přivádějí panny, její družky.
   Provázeny radostným jásotem *
vstupují v královský palác.
   Místa tvých otců zaujmou tvoji synové, *
ustanovíš je za knížata po celé zemi.
   Chci tvé jméno připomínat všem budoucím pokolením, *
proto tě národy oslaví na věčné věky.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Muž se na ni spoléhal, přinášela mu prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života.

V. Svatá Alžběta konala všechna možná dobrá díla.
O. Dobré skutky jí vydaly svědectví.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

31,10-31

Žena, která ctí Boha

     Řádnou ženu, kdo ji najde?
     Větší cenu má než perly.
     Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi.
     Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života.
     Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou.
     Je jako obchodní koráb, zdaleka přiváží pokrm.
     Ještě za noci vstává, připravuje jídlo své rodině, stravu svým služkám.
     Obhlíží pole a získá ho, z výtěžku svých rukou sází vinici.
     Statečností si opásává boky a svoje ramena tuží.
     Pociťuje, že její snaha je výnosná, v noci jí nehasne lampa.
     Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena.
     Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi.
     Nebojí se o svůj dům, když sněží,
     vždyť dvojmo jsou oblečeni všichni z jejího domu.
     Zhotovuje si přikrývky, oděna je v kment a purpur.
     Její manžel je u brány ve vážnosti, když zasedá s předními muži města.
     Tká a prodává jemná roucha, opasky dodává kupci.
     Zdobí se silou a vážností, s úsměvem hledí vstříc budoucnosti.
     V moudrosti otvírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.
     Bdí nad chováním své rodiny, v zahálce nejí svůj pokrm.
     Její synové se dostávají na přední místa, a proto ji chválí, též její muž, a proto jí žehná:
     »Zdatně si vede mnoho žen, ty však je předčíš všechny!«
     Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.
     Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srv. Př 31,17.18; srv. Žl 46 (45),6

O. Hle, statečná žena, oděná Boží silou. * Její lampa nikdy nezhasne.
V. Nikdy nezakolísá, Bůh ji chrání svou přítomností. * Její.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu Konráda z Marburku, duchovního rádce svaté Alžběty

(Ad pontificem anno 1232: A. Wyss, Hessisches Urkundenbuch I, Leipzig 1879, s. 31-35)

Alžběta poznávala a milovala Krista v chudých

     Začala se projevovat síla Alžbětiných ctností. Už předtím po celý svůj život byla těšitelkou chudých; ale od té doby, kdy nařídila vybudovat blízko jednoho svého hradu špitál a shromáždila v něm mnoho nemocných a neduživých, věnovala se zcela službě chudákům. Také všem, kdo tam prosili o almužnu, štědře rozdávala milodary, a nejen tam, ale na celém území podléhajícím pravomoci jejího manžela. Tak vyčerpala všechny své důchody ze čtyř knížectví svého manžela; až nakonec dala prodat ve prospěch chudých všechny své ozdoby a drahocenné šaty.
     Měla ve zvyku dvakrát denně, ráno a večer, osobně navštěvovat všechny své nemocné. A ty, jichž se druzí zvláště štítili, osobně ošetřovala: jedny krmila, jiným upravovala lůžko, některé přenášela na ramenou, a prokazovala mnoho jiných milosrdných skutků; její muž, blahé paměti, jí v tom v ničem nebránil. A když jí potom manžel zemřel, usilovala o co největší dokonalost a vyžádala si ode mě s mnoha slzami, abych jí dovolil žebrat dům od domu.
     A právě na Velký pátek, když byly odhaleny oltáře, položila ruce na oltář v jedné kapli svého města, kde usadila menší bratry, a za přítomnosti některých se zřekla vlastní vůle, veškeré světské slávy a všeho, co Spasitel v evangeliu radil opustit. A potom, když viděla, že by mohla být znovu vtažena do světského ruchu a pozemské slávy, zůstane-li v zemi, kde se jí za života jejího manžela prokazovaly pocty, přišla za mnou proti mé vůli do Marburku. Tam zřídila ve městě špitál, shromažďovala nemocné a neduživé, a ty, kteří byli zvlášť ubozí nebo se jimi pohrdalo, obsluhovala u svého stolu.
     Přes tuto její činnost - říkám to před Bohem - jsem málokdy viděl ženu, která by byla víc kontemplativní. Vždyť některé řeholnice a řeholníci viděli velmi často, když se vracela od vnitřní modlitby, jak její tvář podivuhodně zářila a z očí jí vycházely jako by sluneční paprsky.
     Než zemřela, vyslechl jsem její zpověď. A když jsem se ptal, jak se má naložit s jejím majetkem a osobními věcmi, odpověděla, že všechno jí už dávno patřilo jen zdánlivě a že je to majetek chudých. Prosila mě, abych jim všechno rozdělil, kromě nejobyčejnějších šatů, které měla na sobě a v nichž chtěla být pochována. Když to bylo projednáno, přijala tělo Páně a potom se až do večera v řeči znovu a znovu vracela k tomu nejlepšímu, co slyšela v kázání. Potom s velikou zbožností svěřila Bohu všechny, kdo se u ní shromáždili, a skonala, jako by sladce usnula.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ


O. Alžběta, dcera královská, vládne v nebi ozdobena trojí zásluhou. * Zanechala nám na zemi trojí příklad k následování.
V. Jako panna, manželka a vdova. * Zanechala.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

    Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
    Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
    Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
    všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
    Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
    Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.

    Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
    chválí tě *
velký počet proroků,
    vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
    a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
    neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
    úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
    božský Utěšiteli, *
Duchu svatý.

    Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
    abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
    zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
    sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
    Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
    přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
    dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

*    Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
    Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
    Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
    Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
    Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
    Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

    Modleme se.
Bože, tys dal svaté Alžbětě poznat, že v chudých prokazuje úctu Kristu; na její přímluvu dej i nám, ať s neúnavnou láskou sloužíme potřebným a trpícím. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

    Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání
Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

nahoru | invitatoř | ranní chvály | HBD | nešpory