nahoru | invitatoř | ranní chvály | HBD | nešpory

29. listopad

Všech svatých serafínského řádu
svátek

MODLITBA SE ČTENÍM

    V. Bože, pospěš mi na pomoc.
    O. Slyš naše volání.

    Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Všech tvorů Vykupiteli,
své sluhy zachraň, Ježíši,
usmířen svatou přímluvou
své Matky, Panny nejčistší.

Blažených duchů nebeských
zástupy jasem planoucí,
zapuďte zla, jak minulá,
tak přítomná i budoucí.

Vy mučedníci vítězní,
vy svatí slavní vyznáním,
nás přímluvami uveďte
k nebeským sídlům přejasným.

Františkův dorost s Klářiným,
jenž kráčel v jejich šlépějích,
učiňte, s všemi svatými,
ať s Kristem trůní v nebesích.

Ohniska svárů odstraňte
ze společenství věřících,
ať blaho míru Kristova
cítíme věčně v srdcích svých.

Trojici Boží dík buď vzdán.
I vy už spojte v jeden hlas
své prosby, ať vždy chvály daň
jí můžem splácet v pravý čas. Amen.

ŽALMY

    1. ant. Hospodin dbá o cestu spravedlivých, kteří dnem i nocí přemítají o jeho zákoně.

Žalm 1
Cesta spravedlivých a hříšných

Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z II. století)

   Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, +
nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, *
a nezasedá ve shromáždění rouhačů,
   ale má zalíbení v Hospodinově zákoně *
a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.

   Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, *
a ve svůj čas přináší ovoce.
   Listí mu nevadne *
a daří se mu vše, co koná.

   Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: *
jsou jako pleva rozvátá větrem.
   Proto neobstojí bezbožní na soudu *
ani hříšní ve shromáždění spravedlivých,
   vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, *
ale cesta bezbožných skončí záhubou.

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Hospodin dbá o cestu spravedlivých, kteří dnem i nocí přemítají o jeho zákoně.

    2. ant. Podivuhodné je tvé jméno, Pane; slávou a ctí jsi ověnčil své svaté.

Žalm 8
Velebnost Boží a důstojnost člověka

   Hospodine, náš Pane, +
jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, *
svou velebností převýšils nebesa!
   Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům, *
abys umlčel pomstychtivého nepřítele.

   Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
   Co je člověk, že na něho myslíš, *
co je smrtelník, že se o něho staráš?

   Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, *
ověnčils ho ctí a slávou,
   dals mu vládnout nad dílem svých rukou, *
položils mu k nohám všechno:
   ovce i veškerý dobytek, *
k tomu i polní zvířata,
   ptáky na nebi a ryby v moři, *
vše, co se hemží na stezkách moří.

   Hospodine, náš Pane, *
jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Podivuhodné je tvé jméno, Pane; slávou a ctí jsi ověnčil své svaté.

    3. ant. Kdo konali spravedlnost, smějí přebývat na tvé svaté hoře, Pane.

Žalm 15 (14)
Kdo je hoden objevit se před Bohem?

   Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku, *
kdo přebývat na tvé svaté hoře?
   Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, +
upřímně smýšlí ve svém srdci, *
svým jazykem nepomlouvá,
   nečiní příkoří svému bližnímu, *
netupí svého souseda.

   Nešlechetným člověkem pohrdá, *
ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
   Nemění přísahu, i když je mu na škodu, +
nelichvaří svými penězi *
a nebere úplatky proti nevinnému.

   Kdo takto jedná, *
nikdy nezakolísá!

    Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
    jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

    Ant. Kdo konali spravedlnost, smějí přebývat na tvé svaté hoře, Pane.

V. Radujte se spravedliví z Hospodina.
O. Jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

4, 5–18; 5, 14–15; 6, 1–2.4–10

Ježíšův život je patrný na našich tělech

     Vždyť přece nehlásáme sebe, ale (kážeme, že) Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: Ať ze tmy zazáří světlo!, zazářil i v našem srdci, aby osvítil (lidi) poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.
     Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. A tak v nás pracuje smrt, ale ve vás život. Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil, věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet (lidí) bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.
     A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne omlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.
     Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.
     Jako (Boží) spolupracovníci vás proto napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo! (Bůh) přece říká: V době příhodné jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl. Hle, teď je ta doba příhodná, hle, teď je ten den spásy!
     Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v námahách, ve bděních, v postech; čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem Svatým, upřímnou láskou, slovem pravdy, silou Boží, zbrojí spravedlnosti v útoku i v obraně; za pocty i potupy při zlé i dobré pověsti. Že prý jsme svůdcové, a přece jsme pravdiví; že prý neznámí, a zatím jsme dobře známí; jako zmírající, a hle – žijeme; jako trestu propadlí, a přece na smrt vydáni nejsme; prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme, jako by chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako bychom nic neměli, a zatím máme všechno.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žl 132 (131), 1

O. Pro přikázání Páně a pro zákony otců vytrvali Boží svatí v bratrské lásce. * Protože měli jednoho ducha a jednu víru.
V. Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu. * Protože měli.

DRUHÉ ČTENÍ

Z Obrany chudých od svatého Bonaventury, biskupa

(Apologia pauperum, kap. 3, 8-10: Opera Omnia, sv. 8, s. 246–247))

Naučme se nedívat příliš vysoko, ale ztotožnit se s malými

     Když náš Spasitel říká na prvním místě: Blahoslavení chudí v duchu1, vyzývá k dokonalému zřeknutí se časného majetku. Když pak říká: Blahoslavení tiší2, vede ke zřeknutí se vlastní vůle a smyslů, kterými se člověk stává tvrdým a bezohledným. Když dále přidává: Blahoslavení plačící3, nabádá k úplnému odvrácení od tělesných rozkoší. Nato pokračuje: Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, a blahoslavení milosrdní4 a tím vede ke spravedlivému, svědomitému a laskavému vztahu k bližním. Pak dodává: Blahoslavení čistého srdce a blahoslavení tvůrci pokoje5.
     Tím nás volá, abychom se povznášeli k Bohu s čistou myslí a klidným, pokojným srdcem. Tak se duše dokonalého člověka stává podobnou Jeruzalému, jehož jméno se vykládá jako »město pokoje«. Když nakonec praví: Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království6, jako by uzavíral kruh a vrací se na začátek, protože v tomto jediném se všechno naplňuje.
     To potvrzuje svatý patriarcha chudých, František, když na začátku své řehole klade první tři body jako její živé základy: »Řehole a život menších bratří jest: zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě«. Další tři pak doporučuje jako doplnění, po kterém mají toužit: »Ať se bratři snaží o to, po čem mají toužit nade všecko, totiž aby měli Ducha Páně a ten aby v nich svatě působil, aby se k němu modlili neustále čistým srdcem, aby byli pokorní, trpěliví v pronásledování a v nemoci a milovali ty, kteří nás pronásledují, ponižují a tupí.« Tím se dotýká oné druhé trojice, neboť na první místo klade povznesení se k Bohu, na poslední laskavost k bližnímu, doprostřed snášenlivost k nepřátelům.
     Tak je tedy dokonalý člověk prvními třemi ukřižován světu a třemi následujícími se stává podobným Bohu, aby se jako šesti křídly serafa pozdvihoval od věcí světských k věcem božským. Zasloužil si tedy tento chudičký svatý, který dokonale zachoval dokonalost evangelia a učil jí, aby mu Kristus ve zjevení serafa vtiskl své jizvy jako stvrzující pečeť. Tak nám proti nebezpečné temnotě poslední doby ukázal znamení na cestě dokonalosti, a tak jsme byli poučeni, jak této dokonalosti dosáhnout, naučíme-li se nedívat příliš vysoko a budeme-li ochotně přijímat pokoření.

1 Mt 5, 3. 2 Mt 5, 5. 3 Mt 5, 4. 4 Mt 5, 6–7. 5 Mt 5, 8–9. 6 Mt 5, 10.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mt 19, 27.29; Lk 6, 20

O. Vy, kteří jste opustili všechno a šli jste za mnou, * stokrát víc dostanete a za podíl budete mít život věčný.
V. Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. * Stokrát víc.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

    Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
    Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
    Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
    všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
    Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
    Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.

    Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
    chválí tě *
velký počet proroků,
    vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
    a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
    neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
    úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
    božský Utěšiteli, *
Duchu svatý.

    Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
    abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
    zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
    sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
    Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
    přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
    dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

*    Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
    Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
    Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
    Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
    Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
    Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

    Modleme se.
Všemohoucí Bože, ty ozařuješ svou církev podivuhodnými a pestrými květy serafínské svatosti; dej i nám, abychom následovali příklad tolika slavných spolubratří a mohli v nebi obdržet korunu spravedlivých. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

    Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

nahoru | invitatoř | ranní chvály | HBD | nešpory