nahoru | ranní chvály | nešpory

10. prosinec

Bl. Arsenia Migliavacca z Trigola, kněze
nezávazná památka


Giuseppe Migliavacca se narodil v Trigolu 13. června 1849. Vstoupil do semináře v Cremoně a na kněze byl vysvěcen roku 1874. Roku 1888 složil slavné sliby v Tovaryšstvu Ježíšovu, odkud však byl donucen odejít. Turínský arcibiskup mu svěřil formaci některých žen, které se věnovaly péči o sirotky, a tak se stal zakladatelem Sester Panny Marie utěšitelky.  Po deseti letech, na základě falešných obvinění, musel tuto kongregaci roku 1900 opustit. Na základě doporučení blahoslaveného kardinála Andrea Carla Ferrariho vstoupil do Řádu menších bratří kapucínů do konventu v Lovere, kde prožil noviciát a přijal jméno bratr Arsenius z Trigola. Svou službu vykonával v Bergamu, kde 10. prosince 1909 i zemřel.

Ze společných textů o pastýřích.

DRUHÉ ČTENÍ

Z „Listů“ blahoslaveného Arsenia, kněze

(21 aprile 1903: Archivio Provinciale dei
Cappuccini Lombardi [APCL, P 391/26/33])
Pokora je pravda a spravedlnost

     Pokora je pravda. Pokorou oddělujeme vzácné od mrzkého: co je Boží, dáváme Bohu, co je naše, nám. Pokora je také spravedlnost: neboť uznává, že všechno dobro, které máme, je od Boha, neboť všechno náleží jemu a přivlastňovat si ho znamená krást čest a slávu Bohu samotnému, a proto je pýcha velkým hříchem, který si přivlastňuje to, co je Boží. Proto pyšní nemohou vejít do ráje, neboť jsou vinni nejtěžším hříchem.
Kdokoli chce náležitě uvažovat a správně a náležitě zjistit, co je jeho vlastní a co je zcela Boží, zjistí, že svého nemá nic, ale že všechno obdržel od Boha – tělo i duše s jejich vlastnostmi, možnostmi a schopnostmi – to vše je Boží. Pokora je ta nejsprávnější věc, ta nejjasnější, co se tedy děje, že ji nežijeme? Důvod spočívá ve velké touze, dychtíme totiž po tom, abychom zveličovali, abychom se zviditelňovali, abychom byli výjimeční. V tom je všechen původ našeho zla – a právě toto zničilo Lucifera a všechny jeho anděly.
Dojdeme té velikosti, která nás přitahuje, ale jinou cestou a ne nyní. Cestou pokory a v budoucím životě. Jsme stvořeni pro Boha, abychom s ním byli na věky šťastní. Jak jsme se nechali podvést, když zde na zemi hledáme pocty, bohatství a rozkoše, když nejsou ničím jiným než stínem toho, po čem naše srdce skutečně prahne a touží, a tak kdo se v tom ztratí a na tom se pase, nenávratně ztrácí, co je skutečné a věčné. A proč se to děje? Protože neuvažujeme pravdivě, nerozjímáme o věčných pravdách, o evangelních pravdách.
Zkušenost nám to stále znovu ukazuje: když je někdo bohatý, mocný a ctěný, nikdy se necítí dost bohatý ani dostatečně ctěný ani dost mocný, protože to, co má, je omezené či nedostatečné a jeho srdce je stvořeno pro nekonečné a neomezené. Slyš proto Šalomounův závěr, že poté, co okusil a vlastnil, co lze vlastnit a okoušet, pravil, že vše je prázdnota a marnost, která ho nenaplnila a nenasytila, protože nejsme stvořeni pro tyto maličké hodnoty ani pro pozemské slasti, ale pro ty veliké, nebeské. Těch však nelze dosáhnout jinak než prostřednictvím spravedlnosti neboli pokory, která je připravená dávat Bohu, co je Boží. Jen Bohu náleží čest a sláva, tuto čest a slávu mu vzdáváme, když mu sloužíme ve všem, co se jemu líbí. Pak budeme spolu s ním kralovat po celou věčnost: sloužit Bohu znamená kralovat.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Žl 24, 9-10; Zach 7,9

O. Pán pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě. * Hospodinovo jednání je jen pravda a milost.
V. Buďte spravedliví a věrní, k bratřím mějte soucit a milosrdenství. * Hospodinovo jednání je jen pravda a milost.

MODLITBA

    Modleme se.
Bože, ty jsi dal blahoslavenému knězi Arseniovi milost následovat Krista chudého a pokorného, dej i nám, abychom sloužili s milosrdnou láskou, věrně žili své povolání a s tvou pomocí překonávali všechny překážky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

nahoru | ranní chvály | nešpory